2 C 112/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 27 750 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě čestného prohlášení klienta o výši závazků, a dále z provedené kontroly v databázi neplatných dokladů, z kontroly RČ dálkovým systémem, z telefonického kontaktování zaměstnavatele, dále na základě nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a do platební historie klienta u žalobkyně. Dle žalobních tvrzení činila půjčená částka činila 25 000 Kč a žalovanému byla vyplacena v hotovosti na adrese trvalého bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Souhrnný poplatek za poskytnutí uvedené částky dosahoval 23 750 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy úvěr splácet v týdenních splátkách po 625 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 21 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání konanému dne 30. 9 , Anonymizováno3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným., kdy žalovaný uvedl, že žije sám, vlastní vůz, není majitelem nemovitosti, jeho mzda činí v průměru 24 175 Kč měsíčně. Z výplatních lístků za měsíce únor a březen 2023 bylo zjištěno, že tato částka je průměrnou mzdou žalovaného za poslední 2 měsíce před uzavřením smlouvy. Podle evidenční karty klienta žalovaný uvedl výdaje ve výši 14 410 Kč, z toho 4 872 Kč náklady na živobytí, 4 860 Kč na bydlení a 4 678 Kč na splátky nebankovních závazků. Z evidenční karty klienta dále vyplývá, že žalobkyně vyčíslila volné zdroje žalovaného na částku 9 765 Kč.4. Ze smlouvy soud zjistil následující. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti, přičemž převzetí této částky žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, to vše formou 78 týdenních splátek po 625 Kč. Žalovaný byl tedy podle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni celkem 48 750 Kč. Úroková sazba byla udávána ve výši 63,33 % ročně a RPSN činila 171,95 %, jak soud zjistil také z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z tabulky splátek soud zjistil, že žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Žalobkyni zaplatil na splátkách úvěru celkem 21 000 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], jak soud ověřil podle čísla zásilky na stránkách České pošty.6. Soud vycházel zejména ze smlouvy, z evidenční karty klienta, z výplatních lístků a z předžalobní výzvy. Na základě uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným zkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Příjem žalovaného za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy činil v průměru 24 175 Kč měsíčně (výplatní lístky za měsíce únor a březen 2023). Výdaje uvedené žalovaným dosahovaly 14 410 Kč, z toho 4 872 Kč náklady na živobytí, 4 860 Kč na bydlení a 4 678 Kč na splátky nebankovních závazků (evidenční karta klienta). Žalobkyně posoudila žalovaného jako osobu schopnou úvěr splácet a uzavřela s ním dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, a to v hotovosti (smlouva). Žalovaný byl podle smlouvy povinen tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 63,33 %. RPSN činila 171,95 % (smlouva). Žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem 21 000 Kč (tabulka splátek). Před podáním žaloby dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (předžalobní výzva, tabulka s číslem zásilky).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela z údajů sdělených žalovaným. Neověřovala výši výdajů na bydlení, výši závazků žalovaného ani jeho platební morálku. Žalobkyně si v této souvislosti nevyžádala např. výpisy z účtu, nájemní smlouvu, když žalovaný uvedl, že nevlastní nemovitost apod. Výši výdajů žalovaného neověřila ani na základě relevantních statistických dat [právnická osoba], tedy na základě údajů o spotřebitelských cenách – spotřebního koše, když výše životního minima jednotlivce je pro skutečné posouzení úvěruschopnosti nedostačující. Současně žalobkyně nezjišťovala výši závazků žalovaného a jeho platební morálku např. výpisem z bankovních a nebankovních registrů, nýbrž vycházela pouze z platební historie žalovaného ve své evidenci. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 63,33 % ročně, RPSN ve výši 171,95 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 9,43 % ročně a RPSN ve výši 9,88 %).13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 4 000 Kč, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč a žalovaný uhradil 21 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [datum]. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 7 dnů, ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [datum], je tedy žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty ani jej nemohl v tomto směru ani poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.14. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 110 Kč na 1 388 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 278 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 85,59 %, žádné náklady řízení nevznikly.