Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 10 202,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 383,94 Kč od 28. 1. 2025 do 26. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 383,94 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 202,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalovanou uzavřela dne 28. 9. 2024. Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 49 100 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně na základě smlouvy vyplatila žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná svoji povinnost platit žalobkyni pravidelné denní splátky řádně a včas neplnila a dostala se tak do prodlení. V důsledku toho žalobkyně přistoupila k vypovězení úvěru, o čemž žalovanou informovala a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná však na dlužnou částku žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani na výzvu v předžalobní upomínce, která byla žalované zaslána zástupcem žalobkyně dne 21. 5. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila v žalobě souhlas. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 28. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „smlouva“). Součástí smlouvy byly podle čl. I. odst. 3 smlouvy mimo jiné všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 49 100 Kč. Z bankovních transakcí žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne 28. 9. 2024 žalované částku ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se oproti tomu ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit smluvní úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 1,016 %. Požadovaný smluvní úrok žalobkyně vyčíslila na částku 9 714,08 Kč. Dále byl v čl. VI. smlouvy sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, který byl vyčíslen na částku 158,91 Kč. RPSN tedy dosahovala 2 072,10 %. Žalovaná si také zvolila službu „Klidné spaní“ za poplatek 3,66 Kč denně za odklad splatnosti splátek o 60 dnů, dále službu „Presto“, jež byla zpoplatněna částkou ve výši 165 Kč, za expresně vyplacenou tranši a službu „Informační SMS servis“ za poplatek 0,96 Kč denně. Poplatky za tyto služby žalobkyně vyčíslila celkem na částku 225,06 Kč. Pro případ prodlení žalované účastníci ve smlouvě ujednali, že žalobkyně má podle čl. VIII. smlouvy právo na úhradu smluvního úroku, úroku z prodlení v zákonné výši, účelně vynaložených nákladů a rovněž smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž prodlení trvá. Současně bylo ujednáno, že žalobkyně je za podmínek uvedených v čl. VIII. smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Z důvodu prodlení žalované s platbami splátek žalobkyně tohoto svého práva využila a závazek ze smlouvy o úvěru vypověděla, o čemž žalovanou informovala dopisem zaslaným žalované emailovou formou dne 27. 1. 2025. Žalovaná na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 21. 5. 2025, která jí byla zaslána téhož dne, jak dokládá podací lístek.
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.
9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru úrok ve výši 1,016 % denně, roční úroková sazba tudíž činila 370,84 %, a kdy RPSN dosahovala 2 072,10 % (přičemž podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD byla v době uzavírání smlouvy obvyklá výše roční úrokové sazby 8,70 % a RPSN obvykle činila 9,13 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 9. 2024 je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li totiž úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona.
10. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 8 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení žalované. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 26. 5. 2025. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, a to od 27. 5. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat další žalobou požadovaná plnění.
11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť žalované, která byla ve věci převážně úspěšná a jejíž úspěch činil 56,05 % a neúspěch 43,95 %, náklady řízení nevznikly.