Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

2 C 249/2024

Soud: Okresní soud Plzeň-severDatum rozhodnutí: 18. 12. 2024Č. j.: 2 C 249/2024-19Samosoudkyně: Mgr. Tereza ŠmicováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 7. 2025Předmět řízení: 31 921,73 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPS:2024:2.C.249.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o půjčcesmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 18 921,73 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 098,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 14 627,57 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrokem 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever číslo [č. účtu] VS [var. symbol] doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala částky 31 921,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] na částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč uhradit do 22. 4. 2024. Žalovaný neplnil řádně a včas když uhradil pouze 2 000 Kč, dále pak ničeho, a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 13 974,23 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 653,34 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 234,04 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 098,77 Kč, úroky z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky ve výši 14 627,57 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 653,34 Kč, od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a ze seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 14. 6. 2024.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč coby celková výše úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit právní předchůdkyni s úrokem v pevné výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a úhradou za inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2 000 Kč, a to dne 23. 2. 2023.

5. Z veřejně dostupné databáze ARAD k únoru 2023 bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u úvěrů činila 10,02 %.

6. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.

9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.

11. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,02 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 30,06 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 22. 2. 2023 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).

12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč, tedy částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně zákonného úroku z prodlení, podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne 10. 9. 2024. Žalovaný měl dluh uhradit do 25. 9. 2024, dne 26. 9. 2024 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.

13. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 345 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.

15. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací