Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 350 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se žalovaným uzavřela dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 680 Kč, a to ve lhůtě splatnosti do [datum]. Tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil a na jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru nic neuhradil. Žalobkyně proto požaduje rovněž smluvní pokutu za období od [datum] do podání žaloby dne [datum] ve výši 1 670 Kč. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani na předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení o provedené odchozí platbě. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 14 dnů, tj. do [datum]. Ve smlouvě byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 680 Kč. RPSN činila 2 974 %. Žalovaný jednorázovou splátku do data splatnosti nezaplatil. Pro případ prodlení žalovaného účastníci ve smlouvě ujednali právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne [datum], která mu byla zaslána v souladu se smlouvou na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu a dle shora citovaných ustanovení zákona soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností 14 dnů, a to za poplatek ve výši 2 680 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle § 2395 o. z. právo na úhradu částky ve výši 12 680 Kč. Co se týká vysoké výše úrokové sazby a RPSN, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je velmi krátké (14 dní), a je vyjádřen pevnou částkou (ve formě poplatku za poskytnutí úvěru), tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. [adresa] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je relativně nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 10 000 Kč, kterou měl vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 2 680 Kč. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, vzniklo žalobkyni v souladu se smlouvou a podle § 2048 o. z. také právo zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 670 Kč, a to za období od prvého dne prodlení do podání žaloby (tj. od [datum] do [datum]). Dále žalobkyni svědčí právo na úhradu zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení. Na závěr soud podotýká, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud proto žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 350 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.