Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 7 250 Kč s úrokem ve výši 36,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 4. 2025 do 4. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 5. 5. 2025 do 11. 8. 2025, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 450,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 250 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], IČ [IČO], přičemž na tuto společnost byla pohledávka za žalovaným postoupena spolčeností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ohledně uplatňovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč se splatností dne [datum]. Novou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] pak byla splatnost úvěru prodloužena do [datum] a další smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] byla splatnost úvěru prodloužena do [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok a sjednané poplatky. Žalovaný však úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil, a to ani přes upomínání včetně předžalobní výzvy ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť k postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], IČ [IČO], přičemž tato společnost pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, spolčeností [právnická osoba]. IČ [IČO]. Žalobkyně doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. v předžalobní upomínce odeslané dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], dále dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla prodloužena splatnost úvěru do [datum], a dále uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Dle smlouvy ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě, jak dokládá potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 300 Kč, kdy roční úroková sazba činila 36,5 %. Dále byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za úvěr ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku 13 900 Kč byl žalovaný povinen zaplatit po prodloužení splatnosti dle smlouvy ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. RPSN pak podle smlouvy dosahovala 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále jednorázový poplatek za prodlení ve výši 700 Kč a náklady na upomínání ve výši 500 Kč za písemnou upomínku, 30 Kč za upomínku formou emailu a 50 Kč za SMS upomínku. Žalobkyně žalovaného na prodlení upomínala, a to dvakrát písemně a vždy po deseti upomínkách formou SMS a formou emailu. Toto vyplývá z písemných upomínek, výpisu SMS a z výpisu emailů. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne [datum], jak dokládá podací lístek.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 900 Kč, tedy částku ve výši 139 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba dosahovala výše 36,5 % a RPSN dosahovala 5 395,58 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,28 % a RPSN činila 8,57 %) soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] jsou jako celek absolutně neplatné, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru. RPSN je v tomto případě mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura zásadně považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Přestože se jednalo o krátkodobý úvěr v délce trvání tří měsíců, soud přihlédl k výši požadovaných nákladů na administraci prodlení a upomínání ve formě SMS zpráv, emailů a písemných upomínek v celkové výši 3 350 Kč, která je ve vztahu k výši jistiny úvěru zjevně nepřiměřená. Soud tedy vyhodnotil shora uvedené smlouvy ve vzájemné souvislosti jako zjevně nemravné, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
9. V důsledku toho soud posuzoval žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum], a tedy bez právního důvodu. Žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven podle § 573 o. z., podle nějž se předžalobní výzva dostala do dispozice žalované dne [datum], a v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění v délce sedmi dnů. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení dnem [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byly-li smlouvy shledány absolutně neplatné, nelze na jejich základě přiznat žalobou požadovaná plnění.
10. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 450,40 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 250 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady žalobkyně dosahují celkem částky 2 815 Kč, z toho je žalovaný povinen žalobkyni nahradit 16 %, tedy částku 450,40 Kč. Povinnost zaplatit tuto částku k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.