Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 550 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahua) částky 8 176,31 Kčb) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 264,14 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 21 060,75 Kč,d) zákonného úroku z prodlení z částky 9 210,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,75 %,e) úroku 21 % ročně z částky 9 210,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplaceníse žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 726,31 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 11. 2011 smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky, a to formou 60 týdenních splátek. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 1 450 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný zaplatil splátku naposledy dne 22. 4. 2012 a následně splátky řádně a včas nehradil. Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a za dobu od postoupení pohledávky nezaplatil na dlužnou částku ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 29. 9. 2023 ve smyslu § 1882 o. z., odeslaným dne 27. 10. 2023, jak plyne z podacího lístku.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost tyto vrátit a zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 1 277 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Žalovaný byl tedy podle smlouvy povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 18 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 63,91 %. Dále soud přihlédl k tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dne 14. 11. 2011 částku 1 400 Kč a dne 22. 4. 2012 částku 50 Kč. Celkem tedy žalovaný uhradil částku 1 450 Kč. Po postoupení pohledávky však žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 30. 7. 2024, která mu byla podle podacího lístku odeslána dne 31. 7. 2024.
6. V souladu s ustanovením ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., posoudil soud předmětnou smlouvu podle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 321/2001 Sb., zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
7. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí být výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy a podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.
8. V návaznosti na soudem zjištěný skutkový stav a vzhledem k citovaným ustanovením zákona soud konstatuje následující. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 18 360 Kč. Žalovaný měl tedy vrátit částku, která odpovídala 183,6 % jistiny půjčky. Dle názoru soudu podmínky smlouvy o půjčce, zejména dodatečné poplatky, které přesahovaly 50 % hodnoty jistiny půjčky, svědčí o zneužití postavení žalovaného jako slabší strany smluvního vztahu. Smlouva o půjčce je z důvodu nepřiměřeně vysokých poplatků v rozporu s dobrými mravy, a je tedy absolutně neplatná. V souladu s principy občanského zákoníku soud k takové neplatnosti přihlíží ze zákona. Nicméně je na místě nárok žalobkyně hodnotit jako nárok odvíjející se od bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku, podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí oprávněnému bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud uhradil částku 1 450 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 8 550 Kč, v níž bezdůvodné obohacení žalovaného trvá. Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl.
9. Žalobkyně se vedle zaplacení jistiny půjčky domáhala rovněž zaplacení úroků a zákonných úroků z prodlení. S ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce soud žalobkyni právo na zaplacení smluvních úroků nepřiznal, neboť se jedná o příslušenství náležející k jistině podle neplatné smlouvy o půjčce. Co se týká zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal pouze z částky trvajícího bezdůvodného obohacení žalovaného, a to až ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k úhradě poskytnuté v předžalobní výzvě ze dne 31. 7. 2024. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z částky 8 550 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení a ohledně zbývajícího požadovaného příslušenství žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50,44 Kč, přičemž tato částka představuje 2,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 726,31 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
11. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.