Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 153/2026

Soud: Okresní soud Plzeň-severDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026Č. j.: 25 C 153/2026-22Samosoudkyně: JUDr. Jana SrpováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 12. 11. 2026Předmět řízení: 33 470 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPS:2026:25.C.153.2026.1
náklady řízenílhůtydokazovánínáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (21) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 22 000 Kč od 29. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 11 470 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 33 470 Kč od 7. 11. 2025 do 28. 3. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 470 Kč od 29. 3. 2026 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 252,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 33 470 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a další smluvní plnění. Protože žalovaný svůj závazek podle tvrzení žalobkyně řádně a včas nesplnil, byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobkyni. Žalovaná částka se podle žalobkyně skládala z částky 22 000 Kč označené jako nesplacená jistina a částky 11 470 Kč představující nesplacený smluvní úrok ode dne zesplatnění [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 12 měsíců. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč dne [datum]. Současně dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.

4. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný měl být prověřen v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Podle žalobkyně původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však nepředložila konkrétní výstupy z označených databází ani doklady objektivně prokazující příjmy, výdaje, další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného. Není tak možné prověřit, zda registry skutečně prověřil, s jakým výsledkem a jak se tento výsledek promítl do posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zatížený vysokými náklady. Samotné tvrzení o řádném prověření žalovaného ve výše uvedených databázích nepovažuje soud za dostačující.

5. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne [datum] [Anonymizováno] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a současně vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě tří dnů. Téhož dne byla vyhotovena předžalobní výzva. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne [datum] podána k poštovní přepravě na adresu bydliště žalovaného.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým zaznamenáním údajů sdělených žadatelem, převzetím jeho prohlášení o schopnosti úvěr splácet nebo obecným tvrzením, že byl prověřen v úvěrových registrech. Poskytovatel musí vycházet z dostatečných, spolehlivých a objektivně ověřených informací a musí být schopen doložit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele zjistil a jak je před poskytnutím úvěru vyhodnotil. Nejvyšší soud deklaroval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že spotřebitel není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy spolehlivě ověřila příjem a výdaje žalovaného. Nebylo prokázáno ani zjištění skutečných životních a bytových nákladů, jeho dalších závazků, výše jejich splátek a způsobu plnění dosavadních dluhů. Konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech nebyly předloženy a z provedených důkazů nelze zjistit, jaké údaje původní věřitel získal ani jak je vyhodnotil. To je významné také s ohledem na rizikovost poskytnutého úvěru, jehož RPSN činí 1141 % a smluvní úrok 279,83 %.

12. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledku provedeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je, že poskytovateli nenáleží smluvní úrok za poskytnutí úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Tomu odpovídá i konstantní judikatura, podle které poskytovatel při neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost nemá nárok na sjednané úroky a poplatky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Soud nad rámec uvedeného dospěl rovněž k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za poskytnutí částky 22 000 Kč bylo sjednáno RPSN ve výši 1141 %. Žalovaný tak měl za jeden rok zaplatit celkem 68 515 Kč (dle čl. 4, bodu 4 smlouvy), tedy vedle jistiny dalších 46 515 Kč. Takto sjednaná úplata představuje mimořádný a ničím dostatečně neodůvodněný nepoměr mezi plněním poskytovatele a povinnostmi spotřebitele. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné individuální okolnosti či mimořádné konkrétní náklady, které by takto vysokou cenu úvěru ospravedlňovaly.

14. S dobrými mravy je zpravidla v rozporu taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná sazba RPSN 1141 % tuto hranici zjevně překračuje. Nejde pouze o nevýhodnost či vyšší cenu nezajištěného spotřebitelského úvěru, ale o extrémní úplatu způsobilou prohlubovat finanční obtíže spotřebitele a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku.

15. Ujednání o úplatě nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť úplatnost a konkrétní výše odměny představovaly podstatnou hospodářskou součást zamýšleného úvěrového vztahu a z obsahu smlouvy nevyplývá, že by původní věřitel smlouvu uzavřel bez nároku na takto sjednané výnosy. Smlouva je proto neplatná jako celek. Tento důvod neplatnosti obstojí samostatně vedle neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V důsledku neplatnosti smlouvy je právním důvodem povinnosti žalovaného vrátit přijaté peněžní prostředky vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 22 000 Kč a neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částku 22 000 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

17. Výzva k plnění ze dne [datum] obsahovala třídenní lhůtu k plnění. Dne [datum] byla podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného a při obvyklém průběhu poštovní přepravy mu mohla být doručena nejpozději dne [datum]. Třídenní lhůta tak uplynula dne [datum]. Žalovaný byl proto od [datum] v prodlení s vrácením částky 22 000 Kč. Soud mu z tohoto důvodu uložil zaplatit vedle uvedené částky také zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ve zbývající části nebyla žaloba důvodná. Z žalované částky 33 470 Kč lze žalobkyni přiznat pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč. Rozdíl ve výši 11 470 Kč představuje plnění, které žalobkyni z neplatné smlouvy nenáleží. Nedůvodný je rovněž požadavek zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 33 470 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 470 Kč od [datum] do zaplacení. Soud proto žalobu v rozsahu vymezeném ve výroku II. zamítl.

19. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Z žalované částky 33 470 Kč činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 674 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 1 339 Kč. Soud jí proto podle položky 2 bodu 2 Sazebníku uložil doplatit rozdíl ve výši 335 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 252,20 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše 4 174 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 674 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 470 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací