Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 87/2026

Téma · generováno AINeplatnost spotřebitelského úvěru pro neověřenou úvěruschopnost

Soud: Okresní soud Plzeň-severDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026Č. j.: 25 C 87/2026-21Samosoudkyně: JUDr. Jana SrpováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 10. 2026Předmět řízení: 28 176,91 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPS:2026:25.C.87.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízeníneplatnost smlouvybezdůvodné obohacenílhůtypracovní poměrdokazovánínáhrada nákladůpostoupení pohledávky

Shrnutí · generováno AI

Věřitel požadoval splacení úvěru včetně smluvních úroků a nákladů. Soud zjistil, že řádně neověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet a že cena úvěru byla extrémní, proto smlouvu považoval za neplatnou. Přiznal jen dosud nevrácenou část skutečně poskytnutých peněz.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Poskytovatel spotřebitelského úvěru musí podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost ověřit konkrétními, spolehlivými a objektivními údaji; pouhé údaje spotřebitele a nedoložené lustrace registrů nestačí. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 k neplatnosti smlouvy a věřiteli náleží jen nevrácená jistina. Smlouva je navíc neplatná i podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, je-li extrémní úplata v rozporu s dobrými mravy.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledku provedeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
    Zobrazit v textu
  • Důsledkem je, že poskytovateli nenáležejí smluvní úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění a žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny.
    Zobrazit v textu
  • Smlouva je proto neplatná jako celek. Tento důvod neplatnosti obstojí samostatně vedle neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (22) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 223,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 223,50 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 13 953,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 176,91 Kč od 19. 01. 2026 do 28. 02. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 953,41 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 281 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 28 176,91 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že obchodní společnost [Anonymizováno], dříve [Anonymizováno], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a další smluvní plnění. Protože žalovaný svůj závazek podle tvrzení žalobkyně řádně a včas nesplnil, byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobkyni. Žalovaná částka se podle následného upřesnění žalobkyně skládala z částky 16 237,35 Kč označené jako nesplacená jistina, částky 999,15 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů a částky 10 940,41 Kč představující smluvní úrok.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný měl být prověřen v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a měl prohlásit, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti. Podle žalobkyně původní věřitel porovnal příjmy a výdaje žalovaného tak, aby mu po zohlednění splátky zůstala rezerva odpovídající nejméně životnímu minimu. Žalobkyně však nepředložila konkrétní výstupy z označených databází ani doklady objektivně prokazující příjmy, výdaje, další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala pasivní.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [Anonymizováno]. smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] Maximální úvěrový limit a částka prvního čerpání činily 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a stanovila minimální měsíční platbu ve výši 13 % celkové splatné částky, nejméně však 1 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % denně, tedy 146,949 % ročně, a roční procentní sazba nákladů činila 299,98 %. Při modelovém čerpání částky 20 000 Kč po dobu jednoho roku měla celková částka splatná spotřebitelem činit 35 919,47 Kč.

6. Žalovanému byla dne [datum] na jeho bankovní účet poskytnuta částka 20 000 Kč. Dne [datum] žalovaný zaplatil částku 2 924,50 Kč a dne [datum] částku 2 852 Kč, tedy celkem 5 776,50 Kč. Původní věřitel z těchto plateb započetl na jistinu pouze částku 3 762,65 Kč a zbývající část na smluvní úrok a náklady. Z platební historie současně vyplývá, že ke dni postoupení byla evidována částka 28 176,91 Kč, z níž mělo 16 237,35 Kč představovat jistinu, 999,15 Kč náklady a 10 940,41 Kč smluvní úrok.

7. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 50 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč, domácnost tvořenou dvěma dospělými a dvěma dětmi, dvě výdělečně činné osoby v domácnosti, pracovní poměr od [datum] a vlastnickou formu bydlení. Předložený dokument však představuje pouze výpis údajů zaznamenaných v elektronickém systému věřitele. Neobsahuje potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z bankovního účtu ani jiný doklad, kterým by byla objektivně ověřena skutečná výše a pravidelnost příjmu žalovaného. Stejně tak z něj nevyplývá, jakým způsobem byly zjištěny a ověřeny deklarované výdaje, zda byly zohledněny skutečné náklady čtyřčlenné domácnosti, vyživovací povinnosti žalovaného, jeho další závazky a výše jejich splátek ani způsob, jakým žalovaný plnil své dosavadní dluhy.

8. Žalobkyně sice tvrdila provedení lustrací v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, soudu však nepředložila konkrétní výstupy z těchto registrů, identifikaci údajů, které měl původní věřitel před uzavřením smlouvy k dispozici, ani záznam o jejich vyhodnocení. Předložené listiny proto neumožňují ověřit, zda registry skutečně prověřil, s jakým výsledkem a jak se tento výsledek promítl do posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zatížený mimořádně vysokými náklady. Obecný popis interního výpočtu a tvrzení o ponechání desetiprocentní rezervy nemůže konkrétní a přezkoumatelné posouzení individuálních poměrů žalovaného nahradit.

9. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky vyčíslené částkou 28 176,91 Kč a současně vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě tří dnů. Téhož dne byla vyhotovena předžalobní výzva, jíž byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 33 296,91 Kč, sestávající z tvrzené pohledávky ve výši 28 176,91 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 120 Kč. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne [datum] podána k poštovní přepravě na adresu bydliště žalovaného.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým zaznamenáním údajů sdělených žadatelem, převzetím jeho prohlášení o schopnosti úvěr splácet nebo obecným tvrzením, že byl prověřen v úvěrových registrech. Poskytovatel musí vycházet z dostatečných, spolehlivých a objektivně ověřených informací a musí být schopen doložit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele zjistil a jak je před poskytnutím úvěru vyhodnotil. Nejvyšší soud deklaroval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že spotřebitel není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy spolehlivě ověřila žalovaným deklarovaný příjem ve výši 50 000 Kč ani jeho pravidelnost. Nebylo prokázáno ani zjištění skutečných životních a bytových nákladů čtyřčlenné domácnosti, rozsahu vyživovacích povinností žalovaného, jeho dalších závazků, výše jejich splátek a způsobu plnění dosavadních dluhů. Pouhý elektronický záznam údajů sdělených žalovaným není důkazem o jejich objektivním ověření. Konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech nebyly předloženy a z provedených důkazů nelze zjistit, jaké údaje původní věřitel získal ani jak je vyhodnotil. To je významné také s ohledem na rizikovost poskytnutého úvěru, jehož smluvní úroková sazba činila 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %.

16. Nelze přijmout argumentaci žalobkyně, že odpovědnost za správnost poskytnutých údajů ležela výlučně na žalovaném nebo že původní věřitel mohl bez dalšího spoléhat na jeho prohlášení o schopnosti dluh splatit. Povinnost spotřebitele uvádět pravdivé a úplné údaje nezbavuje profesionálního poskytovatele jeho samostatné zákonné povinnosti tyto údaje přiměřeně ověřit a na jejich základě odborně posoudit úvěruschopnost. Přenesení celé odpovědnosti za posouzení schopnosti splácet na spotřebitele prostřednictvím formulářového prohlášení by popíralo ochranný smysl § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledku provedeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je, že poskytovateli nenáležejí smluvní úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění a žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Tomu odpovídá i konstantní judikatura, podle které poskytovatel při neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost nemá nárok na sjednané úroky a poplatky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Soud nad rámec uvedeného dospěl rovněž k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za poskytnutí částky 20 000 Kč byl sjednán denní úrok ve výši 0,4026 %, odpovídající nominální roční úrokové sazbě 146,949 %, a RPSN ve výši 299,98 %. Při předpokladech uvedených ve smlouvě měl žalovaný za jeden rok zaplatit celkem 35 919,47 Kč, tedy vedle jistiny dalších 15 919,47 Kč. Takto sjednaná úplata představuje mimořádný a ničím dostatečně neodůvodněný nepoměr mezi plněním poskytovatele a povinnostmi spotřebitele. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné individuální okolnosti či mimořádné konkrétní náklady, které by takto vysokou cenu úvěru ospravedlňovaly.

19. S dobrými mravy zpravidla v rozporu taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná roční úroková sazba 146,949 % a RPSN 299,98 % tuto hranici zjevně překračují. Nejde pouze o nevýhodnost či vyšší cenu nezajištěného spotřebitelského úvěru, ale o extrémní úplatu způsobilou prohlubovat finanční obtíže spotřebitele a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku.

20. Ujednání o úplatě nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť úplatnost a konkrétní výše odměny představovaly podstatnou hospodářskou součást zamýšleného úvěrového vztahu a z obsahu smlouvy nevyplývá, že by původní věřitel smlouvu uzavřel bez nároku na takto sjednané výnosy. Smlouva je proto neplatná jako celek. Tento důvod neplatnosti obstojí samostatně vedle neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V důsledku neplatnosti smlouvy je právním důvodem povinnosti žalovaného vrátit přijaté peněžní prostředky vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 20 000 Kč a následně zaplatil celkem 5 776,50 Kč. Započtení části těchto plateb původním věřitelem na smluvní úrok, poplatky nebo náklady nemůže obstát, neboť nároky na tato smluvní plnění z neplatné smlouvy nevznikly. Veškeré platby žalovaného je proto třeba započíst na vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Po odečtení částky 5 776,50 Kč od poskytnuté částky 20 000 Kč činí dosud nevydané bezdůvodné obohacení žalovaného 14 223,50 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

22. Pokud jde o prodlení, soud přihlédl k tomu, že v případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud zdůraznil, že samotná výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny prodlení spotřebitele bez dalšího nezakládá a je nutno posoudit dobu přiměřenou jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V projednávané věci však žalovaný podle údajů poskytnutých původnímu věřiteli deklaroval pravidelný měsíční příjem 50 000 Kč, měsíční výdaje 20 000 Kč, dvě výdělečně činné osoby v domácnosti a vlastnickou formu bydlení. S přihlédnutím k těmto deklarovaným poměrům, k výši zbývající jistiny 14 223,50 Kč a k tomu, že žalovaný byl o požadavku na vrácení peněžních prostředků jednoznačně vyrozuměn, považoval soud dobu do [datum] za přiměřenou jeho možnostem.

23. Výzva ze dne [datum] obsahovala třídenní lhůtu k plnění, dne [datum] byla podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného a při obvyklém průběhu poštovní přepravy mu mohla být doručena nejpozději dne [datum] Třídenní lhůta tak uplynula dne [datum]. Žalovaný byl proto od [datum] v prodlení s vrácením částky 14 223,50 Kč. Soud mu z tohoto důvodu uložil zaplatit vedle uvedené částky také zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 01. 03. 2026 do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbývající části nebyla žaloba důvodná. Z žalované částky 28 176,91 Kč lze žalobkyni přiznat pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny ve výši 14 223,50 Kč. Rozdíl ve výši 13 953,41 Kč představuje plnění, které žalobkyni z neplatné smlouvy nenáleží, zejména smluvní úrok ve výši 10 940,41 Kč, náklady ve výši 999,15 Kč a dále tu část žalobkyní tvrzené jistiny, která musí být s ohledem na neplatnost smlouvy a započtení veškerých plateb žalovaného na jistinu považována za již uhrazenou. Nedůvodný je rovněž požadavek na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 176,91 Kč od [datum] do [datum], neboť žalovaný v tomto období ještě nebyl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, ani požadavek na úrok z prodlení z částky 13 953,41 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádná jistina nenáleží. Soud proto žalobu v rozsahu vymezeném ve výroku II. zamítl.

25. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Z žalované částky 28 176,91 Kč činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 409 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 1 128 Kč. Soud jí proto podle položky 2 bodu 2 Sazebníku uložil doplatit rozdíl ve výši 281 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala na jistině částku 28 176,91 Kč a byla úspěšná co do částky 14 223,50 Kč, tedy přibližně v jedné polovině uplatněného nároku. Její neúspěch co do částky 13 953,41 Kč je rozsahem téměř shodný s její úspěšnou částí. Úspěch a neúspěch žalobkyně jsou proto v zásadě vyrovnané. Žalovanému, který zůstal procesně pasivní, nadto žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost žalovaného zaplatit přiznané plnění i povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací