Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 5 684 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 4. 6. 2024 do 31. 7. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 12 684 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, dne [datum], která pohledávku nabyla od společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou z téhož dne. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dne [datum] předžalobní upomínku. Žalobkyně požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku z jistiny ve výši 2 800 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 2 884 Kč.
2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum] ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě [datum], jak je parné z podacího lístku.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru přes webové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Žalobkyně uvedla, že si žalovaný přes internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně zvolil výši požadovaného úvěru i dobu splatnosti a následně dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostní převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to prostřednictvím měsíčních splátek splatných vždy k [Anonymizováno]. dni v měsíci. RPSN dosahovala 5518,06 %. Pro případ prodlení s úhradou měsíčních splátek se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. Z potvrzení o provedené platbě [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný měsíční splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto mu právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] upomínku, ve které jej informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení upomínky. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovanému byla žalobkyní dne [datum] zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum].
5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z potvrzení o provedené platbě [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou o úvěru ze dne [datum] zavázal poskytnutou částku splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 480 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN ve výši 5518,06 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila 9,42 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka] by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 28,26 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.
11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 7 000 Kč představující peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne tj. [datum]. Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od [datum]), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku.
12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobkyni byl tedy doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku na 1 000 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 550 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08, kdy je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Tyto náklady v celkové výši 2 500 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 684 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.
14. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.