Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 779,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 779,76 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 37 338,02 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 57 117,78 Kč od 16. 2. 2026 do 30. 3. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 37 338,02 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 57 117,78 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku č. [hodnota] uzavřené se společností [Anonymizováno]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z rozdílu mezi příjmy a výdaji s ponecháním rezervy a z lustrace žalovaného ve veřejných databázích. Žalovaný dle žalobních tvrzení čerpal úvěr v končené výši 57 117,78 Kč splatný nejpozději dne [datum]. Tuto dlužnou částku však neuhradil, přestože byl opakovaně upomínán včetně předžalobní upomínky, která mu byla zaslána dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] k této smlouvě ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu § 1882 o. z., odeslaným podle podacího lístku dne [datum].
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný opakovaně čerpal peněžní prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně takto poskytla žalovanému celkem 47 437 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], jak vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté částky vrátit a zaplatit úrok, a to formou měsíčních splátek ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Úroková sazba podle smlouvy činila 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Účastníci ve smlouvě sjednali také právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 250 Kč jakožto náhrady účelně vynaložených nákladů za prodlení žalovaného s úhradou byť jedné splátky. RPSN dosahovala dle smlouvy 299,98 %. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplatil, na splátkách úvěru uhradil celkem 27 657,24 Kč, jak soud shledal z výpisu čerpání a plateb. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum], jak dokládá podací lístek.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když ani na výzvu soudu nedoložila důkazy ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 146,949 % ročně, RPSN ve výši 299,98 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,62 %, RPSN ve výši 8,47 % ročně). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
12. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 19 779,76 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka v celkové výši 47 437 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 27 657,24 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [datum]. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [datum]. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný byl v řízení sice převážně úspěšný v rozsahu 34,6 %, měl by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,8 %, avšak žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.