Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 12 738 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 150 Kč od 13.10. 2025 do 12. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 7 150 Kč od 13. 6. 2026 do zaplacení, zamítáIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 571 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 585 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 34 738 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce s tím, že před uzavřením smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek 7 150 Kč, a to do [datum]. Žalovaný však na splátkách úvěru neuhradil ničeho ani přes opakované upomínky včetně předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce a dne [datum] dodatek o navýšení zápůjčky (dále jen „smlouva“). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, jak vyplývá ze sjetiny ze sytému žalobkyně. Žalobkyně dále doložila tabulku příchozích transakcí ze systému Kontomatik, z této tabulky však není patrné, že částky byly připsány na účet žalovaného. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě, jak bylo z jištěno ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 7 150 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě udávána jako nulová a RPSN dosahovala podle smlouvy 5 097 %. Celkem byl žalovaný podle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit 29 150 Kč do [datum]. Žalovaný však na splátkách úvěru nic neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovanému poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla odeslána podle podacího lístku dne [datum].
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného. Žalobkyně nikterak neověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. Výši výdajů žalovaného neověřovala ani na základě statistických dat [právnická osoba], tedy na základě údajů spotřebního koše. Žalobkyně provedla pouze lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Existenci úvěrových závazků žalovaného ani jeho platební morálku žalobkyně rovněž neověřila. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
10. Soud nadto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru ve výši 7 150 Kč, tedy 32,5 % jistiny úvěru za 1 měsíc (tj. 390 % ročně), kdy RPSN dosahovala 5 097 %, bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu výši 7,98 % ročně a RPSN ve výši 8,34 %). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 22 000 Kč, když tuto částku žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný na splátkách úvěru nezaplatil ničeho. Žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [datum]. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího, tj. od [datum]. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl.
12. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění, a to ani náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se nejedná o vzájemný závazek podnikatelů podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 166 Kč na 1 737 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 571 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585 Kč, přičemž tato částka představuje 12,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 737 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 738 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.