Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 55 140 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplaceníčástky 21 573 Kčs úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 76 713 Kč od 28. 6. 2023 do 11. 10. 2023,s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 21 573 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení,částky 8 911,91 Kč,částky 2 984,40 Kč,úroku ve výši 15 % p. a. z částky 63 280,21 Kč od 22. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 6. 2023 dosáhne částky 216 064 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 24. 10. 2023 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 85 624,91 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 63 280,21 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 11 606,56 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení u splátek 3, 4 (smluvní pokuta sjednána v čl. 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč pro případ prodlení o délce 30 dní se zaplacením splátky), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč u splátek 3, 4 (sjednaných v čl. 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostane do prodlení o délce 15 dní), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny (součet jistiny a úroku přirostlého do zesplatnění) ve výši 8 911,91 Kč (sjednané v čl. 6.5 pro případ prodlení za každý den prodlení se zaplacením nové dlužné jistiny po zesplatnění) vyčíslené ke dni vyhotovení žaloby, úroku ve výši 73,83% z jistiny kapitalizovaného za období od 28. 6. 2023 do 21. 7. 2023 ve výši 2 984,40 Kč a dále ve výši 15% od 22. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 216 064 Kč, úhrady za pojištění ve výši 429 Kč ze splátek 3, 4, 5 (3 x 143 Kč), to vše se zákonným úrokem z prodlení ze součtu jistiny a úroku ve výši 76 886,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 400 Kč a úhrady za pojištění ve výši 429 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 18. 1. 2023 smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované částku 64 000 Kč a kterou vyplatila téhož dne. Nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 73,83% ročně. Žalovaná se proti tomu zavázala úvěr splatit v 42 měsíčních splátkách po 4 430 Kč, jejichž součástí je úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 143 Kč, splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje únor 2023. Žalobkyně si ověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně v rozporu se smlouvou uhradila jen 2 splátky, 24. 2. 2023 částku 4 430 Kč a dne 28. 3. 2023 částku 4 430 Kč. Do prodlení se dostala se všemi splátkami. Pro prodlení se 3. splátkou splatnou dne 22. 4. 2023 došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 6. 2023. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. K ústnímu jednání se nedostavila, předvolání jí bylo doručeno dne 7. 2. 2025, svou neúčast neomluvila, soud proto podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Žalovaná je občankou Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.
4. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, dodatku č. [hodnota], dokumentu o podpisu na dálku vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 1. 2023 prostřednictvím prostředků na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně úvěr ve výši 64 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok 73,83% ročně ve 42 měsíčních splátkách po 4 430 Kč (zahrnující i sjednanou úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 143 Kč – viz příloha 1, přihláška do pojištění) splatných vždy do 22. dne v měsíci, počínaje únorem 2023 v souladu s přiloženým splátkovým kalendářem. O parametrech smlouvy byla žalovaná informována předsmluvním formulářem. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit úvěr, a to prověřením žalovaného v nebankovních databázích SOLUS a NRKI (viz. výpis z registru SOLUS a NRKI) a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení, výplatních pásek za listopad a prosinec 2022 a potvrzení o příjmu za leden 2023, výpisu účtu. Součástí smlouvy (čl. 6.1) byl i závazek žalované pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů (čl. 6.2) a rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně (36,5% ročně) ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně převedla dne 18. 1. 2023 žalované sjednanou částku 64 000 Kč bezhotovostně na její běžný účet [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Žalovaná podle přehledu zaplacených a dlužných částek (karta klienta) uhradila před zesplatněním celkem [hodnota] splátky po 4 430 Kč, a to ve dnech 24. 2. 2023 a 28. 3. 2023. Z důvodu, že žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2023 adresovaným žalované celý úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná nezaplatila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 10. 2023, kterou, jak vyplývá z podacího archu, odeslala tentýž den.
5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dále sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
6. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.
9. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným za absolutně neplatnou, neboť se zjevně příčí dobrým mravům podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smluvená úroková sazba ve výši 73,83% více než trojnásobně přesahuje maximální přípustný trojnásobek běžné úrokové sazby poskytované pro úvěry domácnostem na spotřebu podle úrokové statistiky měnových finančních institucí zveřejňovaných Českou národní bankou (databáze časových řad ARAD), úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice, nové obchody, fixace sazby nad 1 rok do 5 let, ve výši 5,33%, trojnásobek činí 15,99%. Soudu je z jeho činnosti známo, že v období uzavření smlouvy o úvěru byla úroková sazba poskytovaná bankami mezi 16-21 %, výše sjednaného úroku přesahuje i tento trojnásobek.
10. Vedle takto sjednaného úroku soud zohlednil i okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena, a její další obsah a to, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem adhezním způsobem, žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno v čl. 6.3 pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky alespoň 65 dnů automatické zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění. V článku 6.4 smlouvy bylo pro tento případ sjednáno, že dosud neuhrazená jistina, dosud neuhrazený úrok přirostlý ke dni zesplatnění se stávají součástí tzv. „nové jistiny“. Podle článku 2.2 bylo sjednáno, že „úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady“. Ujednání o právu požadovat úrok z úroku je sice v souladu s § 1806 o. z., na druhé straně ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch. Navíc posledně uvedené ujednání je těžko srozumitelné, a je dalším faktickým navýšením už samo o sobě značně vysokého úroku. Nelze očekávat, že spotřebitel jakožto „svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“ podle § 4 odst. 1 o. z. bude rozumět formulaci o způsobu přirůstání úroku k jistině běžícího až do její úplné úhrady, přičemž vedle zcela nepřiměřeně sjednaného úroku byla pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny sjednána smluvní pokuta, která byla stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti podle § 122 zák. číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (0,1% denně z dlužné nové jistiny), přičemž pro prodlení se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta (ve výši 499 Kč), a vedle toho náklady (ve výši 200 Kč), což v podstatě je také smluvní pokuta. V souhrnu tato ujednání vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí zjevně dobrým mravům, a je proto absolutně neplatné.
11. Soud proto přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení rozdílu mezi vyplacenou částkou a částkou zaplacenou žalovaným v rámci vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve výši 55 140 Kč. Žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala doručení oznámení o zesplatnění ze dne 26. 6. 2023 žalované. Jako výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení proto soud posoudil předžalobní výzvu ze dne 5. 10. 2023, která podle podacího archu byla téhož dne odeslána žalované na adresu evidovaného pobytu. Podle § 573 o. z. má soud za to, že zásilka se dostala do dispozice žalované 3. pracovní den od odeslání, tj. dne 10. 10. 2023, následující den se pohledávka stala splatnou a ode dne 12. 10. 2023 je žalovaná v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 a nařízení vlády 351/2013 Sb. ode dne 12. 10. 2023. Soud uložil žalované zaplatit přiznanou částku ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch žalobkyně ve věci je v podstatě, s přihlédnutím k příslušenství, shodný.