Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 300 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 677,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 864,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 955,56 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 8 490,02 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu [adresa] -sever číslo [č. účtu], VS [RČ], soudní poplatek ve výši 222 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 22 688 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela dne 14. 2. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], přičemž žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvního ujednaní byla povinnost žalované vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč a dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 14. 4. 2022. Žalovaná dluh částečně hradila, avšak ke dni podání žaloby zůstala v prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny ve výši 8 490,02 Kč, a proto žalobkyně požaduje přiznání úroků ve výši 15 % z této částky. Současně žalobkyně požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 22. 10. 2024 a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem, předžalobní výzvou, odeslanou dne 11. 9. 2024. K předloženému oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ze dne 14. 6. 2024 žalobkyně nepřiložila doklad prokazující jeho odeslání/doručení žalované, a soud ho proto považoval za nedoručené.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 2. 2021 je zřejmé, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., obsahující závazek poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti žalované, proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 27 888 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně a RPSN 272,44 %. Žalovaná na svůj dluh uhradila 12 700 Kč, jak vyplývá z transakční historie. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, odeslanou dle podacího lístku dne 11. 9. 2024.
5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.
8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka [spisová značka] se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.
9. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.
10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku ve výši 15 000 Kč a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN ve výši 272,44 %, a to za stavu, kdy dle statistiky úrokových sazeb ČNB RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činilo k prosinci 2022 (doba sjednání smlouvy o úvěru) 8,28 %. Z výše RPSN je zjevné, že tato se vymyká obvyklým částkám, které by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úrok, resp. RPSN, 24,84 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení RPSN u smlouvy o úvěru o desítky procent, je nutno považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).
11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaná žalobkyni uhradila 12 700 Kč. S ohledem na to, že smlouvu o úvěru soud shledal jako absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 300 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokazatelně zaslanou předžalobní výzvu k plnění dne 11. 9. 2024, v níž byla žalovaná informována o postoupení pohledávky, a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu se splatností do 25. 9. 2024, dnem 26. 9. 2024 se tak již ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.
12. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 222 Kč, neboť nebyl vydán platební rozkaz, když výše soudního poplatku je stanovena dle Položky 1 bod 1 písm. a), a to na účet Okresního soudu [adresa] sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno.
14. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.