Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % jdoucím ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti co do zaplacení 4 046 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 046 Kč od 23. 6. 2024 do 24. 7. 2025 a z částky 4 046 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení žalovaným žalobkyni zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever [č. účtu], doplatek soudního poplatku 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 950 Kč k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou z 26. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení 13 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že na ní pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení z [datum], a to od původního věřitele společnosti [právnická osoba]. s níž žalovaný uzavřel [datum] smlouvu o úvěru, na jejím základě mu bylo poskytnuto 9 000 Kč, jež se zavázal vrátit s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru 3 779,70 Kč a smluvní úrok 266,30 Kč. Úvěr byl dle žalobkyně sjednán elektronicky dálkovými prostředky, kdy k podpisu došlo ve webovém prostředí původního věřitele prostřednictvím SMS kódu ze strany žalovaného. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl proplacen bezhotovostním převodem na účet žalovaného [č. účtu], s tím, že přes upomínku [datum] nebylo na dluh žalovaným ani zčásti hrazeno.
2. Žalovaný se k žalobě nějak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Na základě listinných důkazů založených ve spise s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž do uvedené právní závěry.
3. Žalobkyně je na základě smlouvy o postoupení uzavřené s původním věřitelem [právnická osoba] podle § 1979–1887 občanského zákoníku oprávněným nositelem pohledávky, která je předmětem žaloby. Součástí smlouvy o postoupení, byl seznam postupovaných pohledávek a k oznámení postoupení podle § 1883 občanského zákoníku žalovanému došlo dopisem z [datum], který byl zároveň předžalobní upomínkou. Mezi původním věřitelem a žalovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395–2400 občanského zákoníku, a to elektronickými prostředky na dálku, kdy žalovaný podepsal smlouvu ve webovém prostředí původní věřitelky prostřednictvím SMS kódu. Obsahem úvěrové smlouvy byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému bezhotovostně 9 000 Kč do 22. 6. 2024, což také, jak vyplývá z výpisu z účtu původní věřitelky uvedeného dne učinila, a to převodem na účet žalovaného [č. účtu]. Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 3 779,70 Kč a vedle toho úrok 36 % ročně kapitalizovaný na částku 266,30 Kč. V úvěrové smlouvě byla uvedena RPSN ve výši 9 055,69 % ročně. Žalovaný byl vyzvána [datum] dopisem zaslaným [datum] k zaplacení žalované částky.
4. Soud posuzoval platnost úvěrové smlouvy jako takové. Měl za prokázané poskytnutí částky 9 000 Kč žalovanému s tím, že tato nebyla z jeho strany vrácena. Úvěrová smlouva ke své platnosti, s ohledem na to, že žalovaný ji uzavíral v pozici spotřebitele, musí být uzavřená ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, tak, aby jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu nezasahovala výrazně nejen do právní sféry spotřebitele dlužníka, ale i do hmotněprávní sféry s tím, že sjednaný smluvní úrok z úvěru by ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005 a sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 neměl přesáhnout trojnásobek obvyklé úrokové sazby, za kterou při podobném typu úvěru poskytují úvěr banky. V posuzované věci, je zřejmé, že úroková míra nepředstavovala pouze sjednaný smluvní úrok 36 % ročně, tedy částku 266,30 Kč, ale je do ní třeba zahnout také poplatek ve výši 3 779,70 Kč, když toto ujednání ve skutečnosti (s ohledem na jeho výši představující 42 % z poskytnuté jistiny) nemá pokrýt náklady věřitele spojené s poskytnutím úvěru, ale zahrnuje v sobě ve své podstatě i odměnu za poskytnutí úvěru tj. smluvní úrok a je tak obcházením zákona. Náklady, které jsou na straně dlužníka spojeny s poskytnutím úvěru, jsou vyjádřeny v sazbě RPSN, z její výše 9 055,69 % p.a. je zřejmé, že úvěrová smlouva byla sjednána tak, že smlouvu jako celek je třeba hodnotit ve smyslu § 580 občanského zákoníku jako neplatnou. Z těchto důvodů si mohou účastníci vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a 2993 občanského zákoníku. Jestliže bylo poskytnuto 9 000 Kč, je žalovaný povinen vrátit tuto částku, a to se zákonným úrokem z prodlení, když splatnost dluhu je v tomto případě vázána na odeslání předžalobní upomínky. Žalobě tak bylo zčásti v rozsahu uvedené ve výroku I. vyhověno, ve zbytku pod výrokem II. musela být žaloba zamítnuta s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku.[právnická osoba] ohledem na to, že ve věci bylo nařízeno jednání, soud dovyměřil žalobkyni soudní poplatek 200 Kč tak, aby jeho výše odpovídala soudnímu poplatku vyměřovanému v situaci, kdy nelze vydat platební rozkaz.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mezi účastníky a zčásti úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 38 % z částky, kterou by mohla požadovat v případě plného úspěchu, tedy z 2 500 Kč. Náklady řízení v tomto případě jsou představovány zaplaceným smluvním poplatkem a dovyměřeným soudním poplatkem celkem 1 000 Kč a náklady právního zastoupení podle § 14 b) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 400 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč, celkem 2 500 Kč.Lhůta k zaplacení byla u obou výroků I. a IV. stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.