Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 860 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 860 Kč od 13. 8. 2024 do 28. 11. 2025, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 860 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] přičemž na tuto společnost byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené spolčeností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Ohledně uplatňovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 860 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Žalovaný však žalobkyni nic neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Po postoupení pohledávky žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dluhu v předžalobní výzvě zaslané žalovanému dne [datum]. Žalovaný přesto dlužnou částku nezaplatil. Předmětem tohoto řízení žalobkyně činí pouze částku odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu s úrokem z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž tato společnost pohledávku za žalovaným nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku č. [datum]. Součástí obou uvedených smluv byl seznam pohledávek. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem odeslaným dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku.
5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16 860 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost formou k peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši ve výši 62 238,66 Kč, kdy výše úrokové sazby činila 1,25 % denně. Soud ze smlouvy o úvěru dále zjistil, že RPSN dosahovala 4 678,99 % a že žalovaný byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 79 098,66 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum], o čemž žalovaného informovala v emailové zprávě z téhož dne. Žalovaný na splátky úvěru nic nezaplatil ani na předžalobní výzvu k plnění, která mu byla podle podacího lístku zaslána dne [datum].
6. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.
9. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [datum] je absolutně neplatná. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor smlouvy s dobrými mravy. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 79 098,66 Kč, tedy částku odpovídající 469 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 456,25 % a RPSN dosahovala 4 678,99 %. Dle databáze ČNB ARAD však činila obvyklá úroková sazba v době uzavření smlouvy 8,86 % ročně a RPSN 9,31 %. Sjednaná úroková sazba je tedy mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
10. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 860 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 16 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [datum]. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 860 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.