Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 164,17 Kč se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 49 738,17 Kč od 21. 1. 2026 do 28. 1. 2026, se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 30 164,17 Kč od 29. 1. 2026 do 19. 2. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 164,17 Kč od 31. 1. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 164,17 Kč od 20. 2. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 088,59 Kč od 1. 11. 2025 do 20. 1. 2026, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 2. 2026 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 164,17 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu č. [hodnota], na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne [datum] pak byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. [hodnota] k uvedené smlouvě, na základě, které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč. Ze strany žalovaného však došlo k závažnému porušení smluvních povinností, na základě čehož přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum]. Po zesplatnění ještě uhradil žalovaný dne [datum] částku 19 574 Kč. Aktuální dlužná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 30 164,17 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 088,59 Kč, jejichž přiznání požaduje v žalobě. Žalobkyně dále požaduje přiznání smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 49 738,17 od 21. 1. 2026 od 28. 1. 2026, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z jistiny od 29. 1. 2026 do 19. 2. 2026 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 31. 1. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 20. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaný na uvedenou pohledávku posléze již ničeho neuhradil.
2. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva, na základě, které byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] byl pak mezi žalobkyní a žalovaným sjednán u předmětného účtu kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč. Z listinných důkazů pak bylo zjištěno, že žalovaný neplnil povinnosti ze smluvního závazku řádně a včas, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku a žalobkyně tak přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění kontokorentního úvěru. Žalovaný po zesplatnění uhradil ještě dne [datum] částku 19 574 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Nadále žalovaný zůstal pasivní, dlužnou částku neuhradil ani částečně.
4. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota], v jejímž rámci byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Dále byl dodatkem k této smlouvě žalovanému zřízen kontokorentní úvěr, který mohl žalovaný čerpat až do výše 50 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl žalovanému zřízen k jeho běžnému účtu, přičemž žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Žalovaný se zavázal splácet kontokorentní úvěr společně s jistinou, a to tak, že se aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne úročí roční úrokovou sazbou 18,90 %. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí transakce na běžném účtu žalovaného. Ze strany žalovaného však došlo k nepovolenému přečerpání kontokorentního limitu nad částku 50 000 Kč, na základě čehož byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn, kdy ke dni zesplatnění činila jistina pohledávky částku 49 738,17 Kč. V řízení bylo na základě listinných důkazů rovněž prokázáno, že žalovaný se na běžném účtu č. [č. účtu] dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 51 826,76 Kč. Žalovaný na dluh uhradil dne [datum] částku 19 574 Kč, kterou žalobkyně započetla na nesplacenou jistinu. Dále již neuhradil ničeho.
8. Soud o věci rozhodoval ve smyslu § 2665 občanského zákoníku kdy toto ustanovení stanoví, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Soud tedy vzniklý závazek posuzoval podle § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Soud má tak za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku platně uzavřena smlouva, u které žalovaný porušil podmínky tím, že došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen. Soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu i včetně kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 207 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 207 Kč. Žalobkyni by náležely i náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý úkon. Žalobkyně však tyto zmíněné náklady řízení nepožadovala, a proto jí byla přiznána pouze částka představující uhrazený soudní poplatek.
11. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.