Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od 6. 7. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba co do zaplacení částky 22 632 Kč s úrokem z prodlení z částky 33 600 Kč od 3 1. 2025 do 5. 7. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 466 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 94,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 7. 7. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 632 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [hodnota] prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno], na které žalovaná vyplnila své údaje a požadavky a byl jí zřízen uživatelský účet. Žalobkyně žalované následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaná akceptovala, při registraci předložila též svůj občanský průkaz a doklady prokazující příjmy a byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CRKI, CEE, BRKI. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, které jí byly zaslány na jí uvedený účet č. [č. účtu]. Úvěr byl poskytnutý na dobu neurčitou s povinností zaplatit každý měsíc úrok ve výši 40 % z jistiny, a to vždy k druhému dni v měsíci. Jistina mohla být splacena částečně nebo zcela kdykoliv během trvání smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že své povinnosti žalovaná neplnila, vyzvala ji právní předchůdkyně žalobkyně k doplacení a následně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Podle tvrzení žalobkyně dluh činí 24 000 Kč na jistině úvěru, 9 600 Kč kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od data prodlení, tedy ode dne [datum] do data odeslání předžalobní výzvy, tedy do dne [datum] v kapitalizované výši 13 032 Kč. Žalovaná uvedenou částku ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne [datum] neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 24 000 Kč, tj. dne [datum] částka 20 000 Kč a dne [datum] částka 4 000 Kč. Současně dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr neuhradila ničeho.
4. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná měla být prověřena v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Podle žalobkyně původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost žalované a nedošlo k důvodným pochybám ohledně její úvěruschopnosti. Žalobkyně však nepředložila konkrétní výstupy z označených databází ani doklady objektivně prokazující příjmy, výdaje, další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů žalované. Není tak možné prověřit, zda registry skutečně prověřila, s jakým výsledkem a jak se tento výsledek promítl do posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zatížený vysokými náklady. Samotné tvrzení o řádném prověření žalované ve výše uvedených databázích nepovažuje soud za dostačující.
5. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 25. 6. 2026 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a současně vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě tří dnů. Téhož dne byla vyhotovena předžalobní výzva. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne 29. 6. 2026 podána k poštovní přepravě na adresu bydliště žalované.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým zaznamenáním údajů sdělených žadatelem, převzetím jeho prohlášení o schopnosti úvěr splácet nebo obecným tvrzením, že byl prověřen v úvěrových registrech. Poskytovatel musí vycházet z dostatečných, spolehlivých a objektivně ověřených informací a musí být schopen doložit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele zjistil a jak je před poskytnutím úvěru vyhodnotil. Nejvyšší soud deklaroval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že spotřebitel není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
11. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy spolehlivě ověřila příjem a výdaje žalované. Nebylo prokázáno ani zjištění skutečných životních a bytových nákladů, jejích dalších závazků, výše jejich splátek a způsobu plnění dosavadních dluhů. Konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech nebyly předloženy a z provedených důkazů nelze zjistit, jaké údaje původní věřitel získal ani jak je vyhodnotil. To je významné také s ohledem na rizikovost poskytnutého úvěru, jehož RPSN činí 5526,67 % a smluvní úrok 40 % měsíčně.
12. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledku provedeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je, že poskytovateli nenáleží smluvní úrok za poskytnutí úvěru a žalovaná je povinna vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Tomu odpovídá i konstantní judikatura, podle které poskytovatel při neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost nemá nárok na sjednané úroky a poplatky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Soud nad rámec uvedeného dospěl rovněž k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za poskytnutí částky 24 000 Kč bylo sjednáno RPSN ve výši 5526,67 %. Žalovaná tak měla vedle jistiny uhradit dalších 9 600 Kč na smluvním úroku. Takto sjednaná úplata představuje mimořádný a ničím dostatečně neodůvodněný nepoměr mezi plněním poskytovatele a povinnostmi spotřebitele. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné individuální okolnosti či mimořádné konkrétní náklady, které by takto vysokou cenu úvěru ospravedlňovaly.
14. S dobrými mravy je zpravidla v rozporu taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná sazba RPSN 5 526,7 % tuto hranici zjevně překračuje. Nejde pouze o nevýhodnost či vyšší cenu nezajištěného spotřebitelského úvěru, ale o extrémní úplatu způsobilou prohlubovat finanční obtíže spotřebitele a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku.
15. Ujednání o úplatě nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť úplatnost a konkrétní výše odměny představovaly podstatnou hospodářskou součást zamýšleného úvěrového vztahu a z obsahu smlouvy nevyplývá, že by původní věřitel smlouvu uzavřel bez nároku na takto sjednané výnosy. Smlouva je proto neplatná jako celek. Tento důvod neplatnosti obstojí samostatně vedle neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V důsledku neplatnosti smlouvy je právním důvodem povinnosti žalované vrátit přijaté peněžní prostředky vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 24 000 Kč a neuhradila ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované představuje částku 24 000 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
17. Výzva k plnění ze dne [datum] obsahovala třídenní lhůtu k plnění. Dne [datum] byla podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného a při obvyklém průběhu poštovní přepravy mu mohla být doručena nejpozději dne [datum]. Třídenní lhůta tak uplynula dne [datum]. Žalovaná byla proto od [datum] v prodlení s vrácením částky 24 000 Kč. Soud jí z tohoto důvodu uložil zaplatit vedle uvedené částky také zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 6. 7. 2026 do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ve zbývající části nebyla žaloba důvodná. Z žalované částky 46 632 Kč lze žalobkyni přiznat pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny ve výši 24 000 Kč. Rozdíl ve výši 22 632 Kč představuje plnění, které žalobkyni z neplatné smlouvy nenáleží. Nedůvodný je rovněž požadavek zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 33 600 Kč od 3. 1. 2025 do 5. 7. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 24 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení. Soud proto žalobu v rozsahu vymezeném ve výroku II. zamítl.
19. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Z žalované částky 46 632 Kč činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 2 332 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 1 866 Kč. Soud jí proto podle položky 2 bodu 2 Sazebníku uložil doplatit rozdíl ve výši 466 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94,6 Kč, přičemž tato částka představuje 2 % z jejich celkové výše 4 731,6 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 331,6 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 632 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.