Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 901Kč s 12% úrokem z prodlení od 23. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 8 263 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 702 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 17. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 22 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 901 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, z titulu nezaplacených pohledávek vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.kimbi.cz. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Úvěr v celkové výši 15 000 Kč, byl žalovanému poskytnutý v částkách 1 000 Kč dne [datum], 6 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum] na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru podle čl. III. odst. 2. smlouvy a k tomuto dni a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Předmětem žaloby je nárok na úhradu 22 164 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru 13 901 Kč a smluvních úroků 8 263 Kč nejpozději splatných dne [datum], se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne [datum].
2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum] ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě téhož dne, jak je patrné z podacího lístku.
4. Soud dále dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným distančně dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], ve znění dodatků č. [datum], kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku 80% ročně v měsíčních splátkách, počínajících 30 dnů od prvního čerpání. Výše splátky měla být sdělena formou SMS nejméně 5 dní před její splatností. Žalovanému byly poskytnuty převodem na bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč dne [datum], 6 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], Celkem 15 000 Kč. Smlouvou byl sjednán úrok 80 % ročně z nesplaceného úvěru a výše RPSN činila 117,10 %. Žalovaný však na svůj dluhu neuhradil ničeho. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], spolu s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni.
5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Žalovaný se smlouvou o úvěru ze dne 21. 2. 2024 ve znění dodatků zavázal poskytnutou částku splatit s úrokem ve výši 80 % ročně. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, a RPSN ve výši 117,2 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroků podle statistiky úrokových sazeb ČNB v únoru 2024 činila 9,29 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 27,87% ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 21. 2. 2024 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.
11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 13 901 Kč představující původním věřitelem poskytnuté peněžní prostředky (15 000 Kč), avšak soud vázán žalobním petitem mohl přiznat pouze žalovanou jistinu úvěru 13 901 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne tj. [datum]. Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (kdy dle §607 byla [datum] sobota a nejbližší pracovní den byl [datum]), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru jako celku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 703 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08, kdy je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Tyto náklady v celkové výši 2 702 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 887 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 901 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.