Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 788 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky ve výši 20 586,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4943,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 324,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 821,2 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,5 %, úroku 21 % ročně z částky 5 821,2 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 239,6 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 467,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 436,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, úroku 21 % ročně z částky 12 436,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 197,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 116,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u [adresa] domáhala na žalované zaplacení částky 28 374,58 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nároků plynoucích ze smluv o půjčkách uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě smlouvy o půjčce č. [datum] byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 5 821,20 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však uhradila pouze částku 4 000 Kč. Na základě smlouvy o půjčce č. [datum] byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 15 884 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však uhradila pouze částku 12 050 Kč. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. [datum], na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 21 736 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však uhradila částku pouze částku 29 162 Kč a dále neuhradila ničeho ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku podán k poštovní přepravě dne [datum].
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o půjčce č. [datum] soud zjistil žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 5 821,20 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. RPSN činila 63,91 %. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 000 Kč. Na základě smlouvy o půjčce č. [datum] byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnuta půjčka ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 15 884 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. RPSN činila 63,91 %. Žalovaná na nároky plynoucí z této smlouvy uhradila částku ve výši 12 050 Kč. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. [datum], na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením o 21 736 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. RPSN činila 224,28 %. Žalovaná na plnění ze smlouvy plynoucí uhradila částku ve výši 29 162 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužného plnění dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku podán k poštovní přepravě téhož dne, přičemž termín splatnosti žalobou uplatněných nároků žalobkyně stanovila na den [datum].
6. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
7. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zda jsou smlouvy o půjčce platným právním titulem či nikoliv, když je zjevné, že smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a je ji nutno posuzovat podle této úpravy. Předmětná smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a žalovaná tak vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv.
8. Výše specifikované smlouvy o půjčkách soud považuje za absolutně neplatné, když v době uzavření smluv, tj. v [Anonymizováno], dle statistiky [Anonymizováno] (ARAD sestava 1193 dostupná na webu www.cnb.cz) činila průměrná RPSN sazba u úvěrů poskytovaných peněžními ústavy na spotřebu v rozmezí od 15,8 % do 16,88 % bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 50,64 %. Ve smluvních podmínkách shora popsaných smluv je mj. stanoveno, že výše RPSN činí od 63,91 % (smlouvy z [Anonymizováno]) do 224,28 % (smlouva z [Anonymizováno]). Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního RPSN sjednaného pro dané období. Původní věřitel ve smlouvě sice navýšení nazývá poplatkem, avšak poplatek zde plní zcela stejnou funkci jako úrok. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ve smyslu § 39 obč. zák., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání v smlouvě o půjčce o nároku na souhrnný poplatek jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nároky žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 451 a násl. obč. zák., kdy žalovaná se ve svém souhrnu na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku ve výši 7 788 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnými samotné smlouvy o půjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní úroky, poplatky, jakož i zákonný úrok z prodlení za období před ocitnutím se žalované v prodlení, když prodlení žalované bylo stanoveno v odkazem na termín splatnosti uvedený žalobkyní v předžalobní výzvě k plnění.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.