Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 30 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 542,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 50 220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen „původní věřitel“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v uvedené výši. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 900 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 10 800 Kč nejpozději dne [datum]. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 15. 6. 2024 do 25. 3. 2025 v částce 8 520 Kč. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.
2. Původní věřitel, společnost [Anonymizováno] s. r. o., uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na společnost [právnická osoba], i pohledávku z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Společnost [právnická osoba], následně dne [datum] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní, na základě které převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo učiněno dopisem ze dne [datum].
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen „smlouva“) vyplývá, že účastníci uzavřeli distančně na základě žádosti žalovaného smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 30 000 Kč a závazek žalovaného vrátit žalobkyni zápůjčku spolu s úrokem ve výši 900 Kč a s poplatkem za její poskytnutí ve výši 10 800 Kč do 14. 6. 2024. Zápůjční úroková sazba byla smluvními stranami sjednána ve výši 36,5 % ročně a RPSN činilo 5395,58 %. Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 41 700 Kč. Podle článku VI. 1. 2. 1. smlouvy musí žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž pokuta se začne vyměřovat následující kalendářní den po dni splatnosti úvěru a vyměřování končí v den, kdy bude žalovaným splatná část úvěru, jakož i vyměřená smluvní pokuta, připsána na bankovní účet žalobkyně.
5. Z potvrzení o platbě vystavené společností [právnická osoba]., z účtu původního věřitele vyplývá, že původní věřitel poskytl dne [datum] žalovanému částku 30 000 Kč na jeho bankovní účet, který uvedl ve smlouvě o úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 7 dnů. Žalovaný na svůj dluh i přes to ničeho neuhradil.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
9. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč a dále mu byl účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč a úrok ve výši 900 Kč, žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit jistinu, úrok a poplatek ve sjednané době, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na smluvní pokutu za porušení smluvních povinností ve výši 8 520 Kč. Co se týká vysoké výši RPSN, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je výše RPSN sjednána a také požadována nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), kdy právě krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci bylo podstatné rovněž i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 30 000 Kč a vrátit měl 50 220 Kč, a to včetně poplatků, smluvní pokuty a zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný získal téměř okamžitě jím požadovanou, a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku a současně že byl obeznámen s úvěrovými podmínkami žalobkyně. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.
10. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 502 Kč a uložil jej výrokem II žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 542,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 009 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 220 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.