Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplaceníčástky 5 460,50 Kčs úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 460,50 Kč od 16. 1. 2025 do 16. 3. 2026a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 460,50 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 460,50 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] prostřednictvím své webové stránky smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy byla podle žalobních tvrzení zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Přičemž se nevyskytly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný však na splátkách úvěru neuhradil ničeho, a to ani na předžalobní výzvu. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne [datum].
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které zaslala na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činila 40 % ročně a RPSN 9 202,60 %. Žalovaný byl podle smlouvy povinen vrátit celkem 10 460,50 Kč, a to jednorázovou úhradou nejpozději do [datum]. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne [datum].
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když tuto prověřila pouze na základě lustrací žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně navíc výslovně uvedla, že ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádných důkazů. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 40 % ročně, RPSN ve výši 9 202,60 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (podle databáze ČNB ARAD se v měsíci prosinci 2024 jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,63 % ročně a RPSN ve výši 8,96 %, přičemž podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku na 25,89 % ročně a RPSN na 26,88 %).
11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 5 000 Kč, která mu byla poskytnuta. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na zaslanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla předána provozovateli poštovních služeb k přepravě dne [datum]. Dne [datum] se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do 3 dnů, tj. do [datum]. Dne [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.
12. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
14. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.