Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 212 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 10 212 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], (dále jen „původní věřitel“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 1 000 Kč. Následně žalovaná požádala o navýšení úvěru na 8 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr v uvedené výši. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem nejpozději dne [datum]. Ani přes předžalobní výzvu však dosud žalovaná neuhradila ničeho.
2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne [datum] ve smyslu § 1882 o. z.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 1 000 Kč. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel s žalovanou ujednali navýšení částky jistiny úvěru na 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do 15. 6. 2024 společně se smluveným úrokem ve výši 1 844 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 352,83 % a RPSN 2115,70 %. Pro případ prodlení byla dále ve smlouvě o úvěru ujednána pro případ porušení povinnosti zaplatit jakoukoli část závazku ze smlouvy řádně a včas smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení.
5. Z částečného výpisu z běžného účtu vedeného u [právnická osoba]., bylo zjištěno, že žalovaná ke dni [datum] čerpala finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a dne 20. 2. 2024 ve výši 7 000 Kč, celkem tedy 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na číslo účtu, které uvedla ve smlouvě o úvěru. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 16 244 Kč z titulu smlouvy uzavřené dne [datum] se stanovením třídenní lhůty k úhradě.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
9. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (4 měsíce), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V tomto případě žalovaná obdržela částku 8 000 Kč a vrátit měla 9 844 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu podle smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 8 000 Kč, a to od dne 16. 6. 2024 do 11. 3. 2025, ve výši 368 Kč, když i tento nárok soud shledal podle § 2048 odst. 1 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. po právu.
10. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě o zaplacení částky 10 212 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z., má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 212 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.