Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyničástku 50 000 Kčs úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacenía částku 42 000 Kčs úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplaceníčástky 1 500 Kč,úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 500 Kč od 1. 8. 2023 do 29. 2. 2024,úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení,částky 1 500 Kč,úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 500 Kč od 2. 11. 2023 do 29. 2. 2024a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 821,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen „původní věřitel“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „1. smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr v uvedené výši. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to nejpozději dne [datum]. Dne [datum] byla mezi žalovanou a původním věřitelem dále uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „2. smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr v uvedené výši. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to nejpozději dne [datum]. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná neuhradila ničeho.
2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel obě pohledávky vymáhané touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne [datum] ve smyslu § 1882 o. z.
3. Žalovaná je občankou [Anonymizováno], tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z 1. smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do [datum] společně se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč a pojistným ve výši 2 709 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli vedle jistiny částku v celkové výši 31 979 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 43 % ročně a RPSN 56,52 %. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 50 000 Kč dne [datum], a to hotově při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem.
6. Ze 2. smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 42 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr uhradí původnímu věřiteli nejpozději do [datum] společně se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 35 836 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 215 Kč a pojistným ve výši 2 709 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli vedle jistiny částku v celkové výši 48 260 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 77,40 % ročně a RPSN 117,34 %. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 42 000 Kč dne [datum], a to hotově při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem.
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum] a smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum] se stanovením desetidenní lhůty k úhradě.
8. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou sjednané úvěrové smlouvy z hlediska smluvních ujednání jako celku platnými právním jednáními. Z obsahu smluv vyplývá, že původní věřitel žalované u 1. smlouvy poskytl částku 50 000 Kč, a žalovaná se mu naopak zavázala vrátit částku 81 979 Kč, a u 2. smlouvy jí poskytl částku 42 000 Kč, a žalovaná se mu naopak zavázala vrátit částku 90 260 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Původní věřitel u obou smluv zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, původní věřitel do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, u 1. smlouvy úrok 43 % ročně a RPSN 56,52 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila 7,68 % ročně a výše RPSN v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila 7,99 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku 23,04 % a RPSN 23,97 %. Obdobně tomu bylo i u 2. smlouvy, kde činil úrok 77,40 % ročně a RPSN 117,34 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila 7,96 % ročně a výše RPSN v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila 8,40 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku 23,88 % a RPSN 25,20 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat obě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaná měla původnímu věřiteli uhradit v obou případech zjevně nepřiměřeně vysoké náklady, jedná se tak o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatných smluv nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 50 000 Kč a částku 42 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokázanou upomínku k zaplacení dlužných částek z obou smluv. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána k přepravě dne [datum]. Dne [datum] [Anonymizováno] se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit do 10 dnů, tj. do [datum]. Dne [datum] se již ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 821,08 Kč, přičemž tato částka představuje 83 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 8,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 000 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 600 Kč ve výši 3 276 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
16. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.