Výrok
I. Manželství [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela] a [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Stará Ľubovňa, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků uzavřeného dne [datum] před Městským úřadem [Anonymizováno]. Z manželství se nenarodily žádné děti.
2. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství po víceleté známosti. Oba manželé vyznávali křesťanskou víru v katolické církvi, proto spolu před uzavřením manželství nežili. Krátce po uzavření manželství manžel zjistil, že chce přestoupit k protestantské církvi. Manželku s tím seznámil, chtěl, aby ho následovala, aby nadále nenavštěvovali katolické bohoslužby, ale protestanské bohoslužby. Manžel v manželství prosazoval model rodiny, že hlavou ženy je muž, hlavou muže je Kristus. Manželka se snažila manžela ve věcech víry následovat, přinášelo to však rozpory do vztahů manželů s jejich původními rodinami. Manžel sám uvedl, že pokud by ke změně katolické církve na protestantskou u něj došlo před uzavřením manželství, manželé by manželství neuzavřeli, protože by to do manželství přinášelo rozpory. Manželka se v průběhu času v důsledku těchto změn a rodinného modelu cítila v manželství nesvobodná, nerespektovaná, vnímala, že manžel nemá pro ni pochopení, ani pochopení pro náročnost jejího zaměstnání lékařky, která drží i noční služby. Manžel vnímal, že toto povolání nemá dobrý vliv na její postavení v jím vyznávaném modelu rodiny. Manželé měli rozpory také v trávení volného času, kdy manžel prosazoval fyzicky náročnější aktivity, které manželce nevyhovovaly. Manželé měli rozdílný pohled na intenzitu kontaktu s původními rodinami.
3. Oba manželé jsou státními příslušníky [Anonymizováno], tím je dán mezinárodní prvek. Na věc se tak použijí ustanovení nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a mezinárodních únosech dětí. Podle čl. 3 bod a) písm. i) jsou soudy České republiky k projednání věci o rozvod manželství příslušné, neboť zde mají manželé v době podání návrhu obvyklý pobyt. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se s ohledem na to, že oba manželé jsou občany Slovenské republiky, použijí právní předpisy Slovenské republiky.
4. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 36/2005 Z. z., o rodině Slovenské republiky může soud rozvést manželství na návrh některého z manželů, pokud jsou vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle § 23 odst. 2 citovaného zákona soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahu mezi manželi a při rozhodování o rozvodu k nim přihlíží. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí.
5. Soud zjistil, že vztahy manželů jsou vážně narušené, vztahy mezi nimi jsou trvale rozvrácené, pro manžela je nepřijatelný vztah manželky k jinému muži, pro manželku je nepřijatelné její postavení v rámci tohoto manželství. Soud má tak za to, že manželství je trvale rozvrácené a manželství nemůže plnit svůj účel a nelze od manželů očekávat obnovení manželského soužití. Oba manželé projevili zájem se rozvést, nemají zájem na zachování manželství. Z manželství se nenarodily žádné děti. Soud proto manželství účastníků rozvedl.
6. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.