Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyničástku 24 500 Kčs úrokem z prodlení v částce 1 101,99 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení,a částku 9 500 Kčs úrokem z prodlení v částce 656,09 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 264 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované v částce 24 500 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], a v částce 9 500 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutými a splacenými částkami, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná je občankou [Anonymizováno], tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaná jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
4. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávky z titulu smlouvy o úvěru za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne [datum].
5. Ze smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované celkem částku 27 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 27 223 Kč v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 583 Kč (s poslední splátkou ve výši 2 563 Kč). Žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, uhradila pouze 2 500 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domáhala zaplacení 24 500 Kč jakožto rozdílu mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalované. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení.
6. Ze smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované celkem částku 20 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 27 025 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 960 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 945 Kč). Žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, uhradila pouze 10 500 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se žalobkyně domáhala zaplacení 9 500 Kč jakožto rozdílu mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalované. Vedle toho žalobkyně požadovala ke každé pohledávce zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení jednotlivé pohledávky a dále až do zaplacení.
7. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. pro zřejmý rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované podle § 2991 o. z., a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od počátku prodlení podle žalobního vymezení ve výši 1 101,99 Kč za období od [datum] do [datum] do dne postoupení pohledávky v zákonné výši z dlužné jistiny a dále od 29. 4. 2025 do zaplacení, a dále částku 9 500 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od počátku prodlení podle žalobního vymezení ve výši 656,09 Kč za období od 16. 10. 2024 do 28. 4. 2025 do dne postoupení pohledávky v zákonné výši z dlužné jistiny a dále od 29. 4. 2025 do zaplacení12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 264 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.