Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 %ročně z částky 9 000 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplaceníčástky 20 388,01 Kč,úroku z prodlení ve výši 1 989,52 Kč,úroku ve výši 1 013,29 Kč,úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 383,49 Kč od 2. 9. 2024 do 8. 2. 2025,úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 3 383,49 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení,úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 313 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 29 388,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa], (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Zároveň se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v hotovosti při uzavření smlouvy o úvěru, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 6 000 Kč a následně pak neuhradil ničeho ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 24. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaný na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.
4. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba]., uzavřela dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávky z titulu smlouvy o úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne 14. 10. 2024.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále též jen „smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, v měsíčních splátkách nejpozději do dne 3. 2. 2024. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to až do zaplacení. Podle smlouvy představoval úrok 8 % ročně a RPSN 272,44 %. Ze smlouvy vyplývá, že částka 15 000 Kč byla žalovanému vyplacena hotově při podpisu smlouvy dne 3. 12. 2022, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný na svůj dluh uhradil 6 000 Kč. Předžalobní výzva na žalovanou částku byla žalovanému podle podacího lístku zaslána dne 24. 1. 2025.
6. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, a žalovaný se jí naopak zavázal vrátit částku 27 888 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, RPSN 272,44 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v prosinci 2022 činila 9,66 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 30,33 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 3. 12. 2022 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaná měla žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. V souhrnu měla žalovaná žalobkyni uhradit více jak dvojnásobek poskytnuté jistiny, jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele žalované jakožto slabší smluvní strany.
12. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 9 000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 15 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 6 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokázanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobce předložil podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 24. 1. 2025. Dne 29. 1. 2025 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného podle § 573 o. z. Žalovaný byl povinen plnit nejpozději do 8. 2. 2025. Dne 9. 2. 2025 se již ocitl v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.
13. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 313 Kč a uložil jej výrokem III žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.