1 C 164/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 18 850 Kč s příslušenstvím, která se skládá z jistiny ve výši 9 811,21 Kč, smluvní pokuty ve výši 747 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení od 22. 6. 2024 do zaplacení v celkové výši 5 892, 92 Kč. Jedná se o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

5. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr až do výše 20 000 Kč, vyplacený dne 8. 7. 2022 a který měla žalovaná splatit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 1 131 Kč (v úrokové sazbě 48,1 %). Součástí všech splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 139 Kč (což bylo zjištěno z předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru, přílohy č. 11 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a přihlášky do pojištění).

6. Z výpisu z registru SOLUS, hodnocení klienta, a výplatních pásek za období od 03/2022 do 05/2022 vyplynulo, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zejména z výplatních pásek a z lustrace v daném registru.

7. Z podání [právnická osoba]., soud zjistil, že na účet žalované č. [č. účtu] byla žalobkyní pod variabilním symbolem č. [var. symbol] připsána dne 8. 7. 2022 částka 20 000 Kč. Žalovaná na dlužnou částku pak uhradila celkem 23 612 Kč v období od 15. 8. 2022 do 12. 6. 2024 (což bylo zjištěno z karty klienta).

8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně sice obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak přes výzvu ze dne 30. 3. 2026 nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované v této konkrétní věci. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z posouzení úvěruschopnosti (obsahuje např. údaj o výši příjmů a výdajů žalované), avšak ve vztahu k výdajům žalované bez aktuálních a ověřitelných příloh. Takto předložené informace nelze považovat za dostatečné; k jednotlivým údajům chybí doplnění nebo listinný zdroj, ze kterého byla informace čerpána. Pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti umocňuje fakt, že žalobkyně sice za účelem posouzení příjmové stránky žalované vyžádala její výplatní pásky, z nich však bylo zjištěno, že žalované byly již v období března až května 2022 prováděny srážky příjmu, přičemž s uvedeným faktem se při posouzení úvěruschopnosti nepracovalo (neboť uvedené chybí v hodnocení klienta). Příjem žalované nadto činil pouze cca 8 000 Kč čistého.

13. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalované, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto by žalobkyně měla právo pouze na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. V daném případě však žalovaná uhradila žalobkyni 23 612 Kč, a tedy více než činí poskytnutá jistina.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Protože žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, bylo by její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložené náklady nevznikly.