1 C 19/2026

Odůvodnění

1. Navrhovatel [Jméno navrhovatele] (rozený [jméno FO], dále též jen „navrhovatel“) se domáhá uznání rozhodnutí o osvojení vydaného pozůstalostním soudem pro okres [adresa] ve státě [adresa] ve Spojených státech amerických dne 9. 5. 1960 pod sp. zn. 1273 (dále jen „cizí rozhodnutí“), kterým bylo pravomocně rozhodnuto o přiosvojení navrhovatele manželem navrhovatelovy matky [jméno FO] (rozeným [jméno FO]). Cizí rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 5. 1960 a je vykonatelné podle práva státu [adresa] přičemž osvojení bylo provedeno v souladu s právním řádem tohoto státu a zakládá plnohodnotný vztah rodiče a dítěte. Uznání cizího rozhodnutí není v rozporu se základními zásadami právního řádu České republiky, ani s jejím veřejným pořádkem.

2. Navrhovatel se narodil dne [Datum narození navrhovatele], rozené [rodné přijmení] (tehdy [jméno FO]), narozené [datum] a [jméno FO] narozenému [datum]. Biologičtí rodiče navrhovatele se rozvedli 14. 11. 1947 a navrhovatel spolu s matkou emigroval a dne 13. 9. 1957 se matka navrhovatele provdala za osvojitele. Dne 9. 5. 1960 přijal navrhovatel v důsledku nabytí právní moci cizího rozhodnutí příjmení [jméno FO]. Osvojiteli [jméno FO] bylo příjmení [jméno FO] přiděleno jako krycí jméno v rámci vojenské služby ve druhé světové válce a později jej přijal za své civilní jméno. Navrhovatel i osvojitel byli v době nabytí právní moci cizího rozhodnutí státními občany Československa, avšak občanství později pozbyli na základě Úmluvy o naturalisaci mezi Československem a Spojenými státy americkými č. 169/1929 Sb. U navrhovatele a jeho matky se tak stalo ke dni 4. 9. 1962 a u osvojitele dne 31. 3. 1964. Navrhovatel znovu nabyl státní občanství České republiky dne 11. 12. 2025. Navrhovatel však nikdy neměl český rodný list, přestože se po návratu z [adresa] zdržoval v Československu až do roku 1948, neboť v té době neexistovala zvláštní matrika ani povinnost nechat zapisovat matriční události, ke kterým došlo v zahraničí. Po znovunabytí státního občanství 11. 12. 2025 navrhovatel požádal o zápis svého narození a manželství do zvláštní matriky. Pro vydání českých dokladů totožnosti ovšem musí navrhovatel předložit český rodný nebo oddací list s tím, že matriční úřad Městské části [adresa] podmínil vystavení matričních dokladů předchozím uznáním cizího rozhodnutí, na jehož základě má být do matriky zapsán osvojitel jako otec navrhovatele, a uznání cizího rozhodnutí o osvojení je proto nezbytným předpokladem k provedení správného zápisu do zvláštní matriky, pro vystavení českého rodného a oddacího listu a následně k vydání dokladů totožnosti České republiky.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Z rodného listu vystaveného dne 15. 10. 1940 jménem Vlády [Anonymizováno] se podává, že navrhovatel se narodil dne , Datum narození navrhovatele5. Z matriky narozených židovské náboženské obce ve [adresa] soud zjistil, že biologický otec navrhovatele [jméno FO] se narodil dne [datum] ve [adresa].6. Z rodného listu vystaveného dne 27. 6. 1946 vyplývá, že matka navrhovatele se narodila dne [datum] v [adresa] jako , jméno FO7. Z kopie listu o osobních poměrech rozvedených manželů – rodičů navrhovatele se podává, že rodiče navrhovatele uzavřeli sňatek dne [datum] na lodi [Anonymizováno].8. Z policejní přihlášky ze dne 2. 8. 1947 vyplývá, že navrhovatel měl po návratu z [Anonymizováno] a před další emigrací spolu se svou matkou domovskou příslušnost ve [adresa].Z rozhodnutí o osvojení – potvrzení s okamžitou účinností ze dne 9. 5. 1960 soud zjistil, že Pozůstalostní soud pro [adresa] rozhodl k žádosti [jméno FO] a [jméno FO] o osvojení nezletilého (navrhovatele) a změně jeho jména na [Jméno navrhovatele]. Souhlas s předmětným osvojením řádně a zákonně předložili opatrovník nezletilého [jméno FO] a matka nezletilého [jméno FO] v souladu s právními předpisy upravujícími předmětnou právní věc. Soud nařídil, aby bylo provedeno šetření v plném rozsahu, o němž vypracovala zprávu [jméno FO], přičemž tato zpráva byla řádně podána. Dne 9. 5. 1960 bylo soudem vydáno řádné rozhodnutí, kterým byla zrušena rodičovská práva biologických rodičů navrhovatele a nezletilý se stal svěřencem soudu a byl svěřen do dočasné péče a pod dozor žadatelů pod dohledem. Soud dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu uvedeného dítěte a všech zúčastněných stran je schválení shora uvedeného osvojení s okamžitou účinností, a proto vydal rozhodnutí, že [jméno FO] a [jméno FO] se tímto okamžikem stali rodiči nezletilého a nezletilý se stal jejich dítětem s tím, že jeho jméno bylo změněno na [Jméno navrhovatele]. Toto rozhodnutí bylo úředně ověřeno s tím, že apostilou jej opatřila notářka ve státě [adresa], jméno FO9. Z osvědčení o osvojení vydaného dne 9. 5. 1960 vyplývá, že Pozůstalostním soudem pro [adresa] bylo potvrzeno, že cizí rozhodnutí nabylo právní moci.10. Z výpisu ze stránek Vojenského ústředního archivu se podává, že osvojitel byl příslušníkem československých vojenských jednotek v zahraničí za druhé světové války a bylo mu přiděleno krycí jméno [jméno FO].11. Z příslušného rodného listu vyplývá, že osvojiteli byl dne [datum] vystaven rodný list na jméno [jméno FO].12. Z listiny o nabytí státního občanství ze dne 4. 12. 2025 soud zjistil, že navrhovatel [Jméno navrhovatele] nabyl na základě prohlášení podle ustanovení § 31 zákona č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákona o státní občanství České republiky) státní občanství České republiky.13. Z přípisu Úřadu městské části města [adresa] – matričního úřadu, oddělení zvláštní matriky ze dne 12. 1. 2026 se podává, že matriční úřad adresoval zástupci navrhovatele [jméno FO] podání, jímž mu oznámil, že za účelem vystavení rodného listu pro navrhovatele je nezbytné, aby český soud nejprve uznal cizí rozhodnutí o osvojení navrhovatele.14. Soud ve věci postupoval podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), jelikož Česká republika nemá se Spojenými státy americkými uzavřenou mezinárodní smlouvu o právní pomoci, která by řešila vzájemné uznávání soudních rozhodnutí. Na projednávaný případ nedopadá Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení vyhlášená pod číslem 43/2000 Sb. mezinárodních smluv, neboť podle čl. 2 této smlouvy se úmluva použije v případech, kdy dítě, jehož obvyklé bydliště je v jednom smluvním státě (státě původu), bylo přemístěno, je přemisťováno nebo má být přemístěno do jiného smluvního státu (přijímající stát) buď po svém osvojení ve státě původu manželi, nebo jednou osobou s obvyklým bydlištěm v přijímajícím státě nebo za účelem takového osvojení v přijímajícím státě nebo ve státě původu. V projednávané věci však navrhovatel již před svým osvojením, ke kterému došlo ve Spojených státech amerických, měl obvyklé bydliště právě ve Spojených státech.15. Ustanovení § 63 ZMPS stanoví, že jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 4.16. Podle ustanovení § 16 odst. 4 ZMPS rozhoduje soud o uznání ve zvláštním rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.17. Podle ustanovení § 60 odst. 3 ZMPS, jestliže je nezletilý, o jehož osvojení jde, státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt, přísluší rozhodovat o jeho osvojení výlučně českým soudům.18. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by uznání cizího rozhodnutí bránily, jelikož uznání se nepříčí veřejnému pořádku a nebrání mu ani výlučná pravomoc českých soudů, neboť ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 ZMPS nešlo o osvojení nezletilého, který by měl obvyklý pobyt na našem území, přičemž osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva (osvojitelem se stal manžel matky, mezi nímž a osvojencem byl přiměřený věkový rozdíl, přičemž s oslovením vyslovili souhlas matka nezletilého i jeho opatrovník), soud návrhu vyhověl, přičemž v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 ZMPS nenařizoval jednání.19. Úspěšnému navrhovateli nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena povinnost hradit náklady řízení.