Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč s úrokem ve výši 8,29 % ročněz částky 28 000 Kč od 27. 4. 2022 do 5. 12. 2023,z částky 17 500 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení,dále částku 5 040 Kč azákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 540 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 210,25 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 861,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 175,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 428,93 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 710,25 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení v rozsahu, v níž tento úrok převyšuje zákonný úrok z prodlení přiznaný výrokem I tohoto rozsudku.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 710,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 710,25 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 175,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 468,93 Kč (za kapitalizovaný úrok žalobkyně označila nesplacenou část úroku za dobu trvání smlouvy, úplaty za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek), smluvní pokuty ve výši 2 861,49 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným dne 27. 4. 2022.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 30. 1. 2025 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Dne 27. 4. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 718 Kč, kdy splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána tak, že nastává do měsíce od data splatnosti předchozí splátky. Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 52 052 Kč, tedy nad rámec poskytnuté jistiny úvěru ještě částku 24 052 Kč, kterou tvoří úrok za dobu trvání smlouvy v celkové výši 1 420 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 13 720 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 3 872 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 040 Kč.
6. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 27. 4. 2022 obsahující údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného, údajů o vyživovaných osobách atd.).
7. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 10 500 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 6. 12. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek předmětné pohledávky přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).
9. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci dubnu 2022 činila 8,29 %.
10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).
12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).
15. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 28 000 Kč obdržela jen na úrocích za 14 měsíců částku 24 052 Kč (celkem pak částku 52 052 Kč), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku v uvedené výši jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru činila pouze 8,29 %.
16. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 1 420 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 13 720 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 872, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by tyto platby měly odlišovat od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je. Ostatně sama žalobkyně tyto částky v žalobě označuje za kapitalizovaný úrok.
17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).
18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 17 500 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 040 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž inkasní poplatek byl řádně sjednán. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (ke dni 6. 12. 2023 byla zaplacena částka 10 500 Kč).
19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.
20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byla o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 23. 1. 2024 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 23. 2. 2024 a od 24. 2. 2024 je v prodlení.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalovanému, který ovšem zůstal procesně neaktivní, a tudíž mu žádné doložitelné náklady nevznikly.