Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 83 561 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 18 260,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 250,07 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 99 921,08 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 363,9 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 101 821,08 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 10 378,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám a zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 101 821,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 112 733 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 791 Kč, resp. následně 2 559 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Z tohoto důvodu došlo ke dni [datum] v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 29 172 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného několika způsoby, a to zejména, že jej zkontrolovala v několika registrech (NRKI, SOLUS, CEE a ISIR), vypočetla tzv. MLS a zjišťovala jeho kreditní skóre.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] z [datum] a úvěrových podmínek). Na základě této smlouvy žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 112 733 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve pravidelných měsíčních splátkách po 1 791 Kč, resp. následně 2 559 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, celkem 29 172 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož mu byl celý úvěr ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho okamžité úhradě (zjištěno z výzvy ke splnění celého úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). Dne [datum] byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).
4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).
13. Věřitel tak nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného několika způsoby, a to zejména, že jej zkontrolovala v několika registrech, což částečně i doložila (zjištěno z úvěrové zprávy a dohledání informací o činnosti klienta). Dále vypočetla tzv. MLS skóre, kdy podle ní je jeho „hlavním účelem zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava…) včetně případných výdajů na již existující závazky, bude žadatel schopný úvěr splácet“ (zjištěno z ověření bonity MLS). A též, že zjišťovala jeho kreditní skóre (zjištěno ze znaleckého posudku).
15. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že jej lustrovala v rejstřících ISIR, NRKI, SOLUS a CEE a že vyhodnotila informace od něj získané. [osobní údaje] Tyto informace od žalovaného žalobkyně nijak neověřovala, vyjma údaje známého jí z vlastní činnosti – výdaj žalovaného na splátky úvěrů (zjištěno z úvěrové zprávy). Žalobkyně ve všech doložených důkazech, které mají svědčit pro o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (např. ověření bonity MLS), pracuje pouze s tvrzenými údaji od žalovaného, nikoli s údaji fakticky ověřenými. Podle názoru soudu tak nebyla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru prověřena řádně, jelikož z doložených podkladů žalobkyně nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) úvěr splácet.
16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala reálnými příjmy a výdaji žalovaného, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 112 733 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 29 172 Kč. V této části (83 561 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 18 260,08 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.
17. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.
18. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j.
19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 32,64 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 83 561 Kč, což odpovídá 66,32 % a neúspěšná v částce 42 444,95 Kč, což odpovídá 33,68 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením.Náhrada nákladů řízení sestává ze, Anonymizováno- zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 074 Kč,- 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, účast na jednání dne [datum]) po 5 180 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“) ve výši 20 720 Kč,- náhrady výdajů ve formě 4 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT ve výši 1 800 Kč,- 1/2 (zástupce se téhož dne účastnil u Okresního soudu v Prachaticích jednání ve věci sp. zn. [spisová značka], kde byla uplatněna 2. polovina cestovného) náhrady cestovních nákladů ve výši 391,5 Kč za cestu zástupkyně z [adresa] do Prachatic a zpět dne [datum] osobním automobilem [název], registrační značky [SPZ], s kombinovanou spotřebou 8,2 l/100 km, při ujetí celkem [hodnota] km, předepsané ceně nafty 34,10 Kč a sazbě základní náhrady 5,90 Kč (dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely),- náhrady 21 % DPH ve výši 4 811 KčCelkem náklady řízení činí 31 796,5 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 10 378,38 Kč (32,64 % z 31 796,5 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce [§ 149 odst. 1 o. s. ř.)].
20. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon – písemné podání ze dne [datum] z důvodu, že tento úkon nebyl soudem shledán jako účelný, jelikož soudem požadovaná tvrzení měla být obsažena již v samotném původním návrhu a jejich absenci je nutné klást k tíži žalobkyně.