Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 416,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 416,98 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 416,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 259 019,99 Kč, a to za účelem financování vozidla Škoda Rapid liftback 1.0 TSI Active 70kW. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5 458,43 Kč. Žalovaný nejprve plnil své závazky řádně a včas, avšak již od měsíce října 2019 začal své závazky plnit nepravidelně a od září 2023 přestal závazek plnit zcela. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dne 17. 1. 2024 žalobkyně odstoupila od smlouvy a zaslala žalovanému vypořádání ve výši 16 416,98 Kč, na které žalovaný ničeho neuhradil. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila příjmy žalovaného ve výši 43 200 Kč z výplatních pásek, při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 3 500 Kč, a tak na základě prověrky žalovaného odhadla žalobkyně jeho pravidelné měsíční výdaje na 15 291 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, bankovním a nebankovním registru klientských informací. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný hradil na poskytnutý úvěr částkou celkem 329 820,71 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 12. 8. 2019 s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 259 019,99 Kč, a to za účelem financování pořízení vozidla vozidla Škoda Rapid liftback 1.0 TSI Active 70-kW (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 8. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2019, obchodních podmínek smlouvy o úvěru č. [číslo], parametrů smlouvy a protokolu o převzetí předmětu financování ze dne 15. 8. 2019). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5 458,43 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě). Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 329 820,71 Kč (zjištěno z přehledu přijatých plateb). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno z odstoupení smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2024, upomínky ze dne 1. 8. 2024, finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy, poslední upomínky před podáním žaloby ze dne 1. 10. 2024). Dne 22. 10. 2024 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 22. 10. 2024 včetně dokladu o odeslání).
4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).
13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného ohledně příjmu ve výši 43 200 Kč (zjištěno ze základních údajů k financování vozidla), který doložil výplatními páskami (zjištěno z výplatních pásek žalovaného za květen a červen 2019). Při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje, konkrétně náklady na bydlení, činí 3 500 Kč. Žádné další výdaje neuváděl. Tyto žalovaným sdělené měsíční výdaje byly následně překalkulovány žalobkyní na pravidelné výdaje žalovaného ve výši 15 291 Kč, které byly získány na základě statistického modelu žalobkyně (zjištěno z pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného co do výše příjmu ze zaměstnání. Výdaje však žalobkyně neověřovala vůbec, vycházela pouze ze svého statistického modelu, reálnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Nijak nereflektovala, že tvrzené výdaje žalovaného budí na první dojem pochybnosti, resp. reagovala na to tím, že je přepočítala podle svého ekonomického modelu. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, bankovním a nebankovním registru klientských informací, což nikterak nedoložila.
14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala výdaji žalovaného a tyto řádně neporovnal s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Avšak převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a jistinu úvěru již v plné výši vrátil (zaplatil již částku vyšší – ve výši 329 820,71 Kč), není návrh žalobkyně ani zčásti důvodný. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
15. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení, soud proto žalobu i v této části zamítl.
16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.