Výrok
I. Žaloba o zaplacení 350 EUR se zamítá.
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou v režimu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, (dále jen „nařízení“), domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit jí částku 350 EUR s odůvodněním, že v rámci své podnikatelské činnosti objednala žalobkyně u žalované provedení přepravní služby, která měla být uskutečněna dne 28. 7. 2022 na trase [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] až [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Dále v žalobě bylo uvedeno, že žalovaná tuto objednávku přijala dne 27. 7. 2022 a smlouvu potvrdila, o čemž dle žalobkyně svědčí obsah smlouvy vedený v komunikační platformě [právnická osoba], přičemž přestože žalovaná objednávku přijala, následující den, ve kterém mělo dojít k provedení služby, uvedla, že službu neprovede. Žalovaná odmítla s žalobkyní dále spolupracovat a nesehnala jinou osobu, která by za ni zakázku provedla. Žalobkyně dále uvedla, že podle uzavřené smlouvy mohla žalobkyně v případě odstoupení zhotovitele od plnění zakázky uložit žalované smluvní pokutu ve výši 100 % přepravného na základě bodu č. [hodnota] zadávacích podmínek, které byly součástí smlouvy. Z tohoto důvodu tak žalobkyně vystavila žalované dlužní úpis a vyzvala ji k zaplacení, přičemž žalovaná na opakovaně zaslané předžalobní výzvy k plnění nikterak nereagovala.
2. Žalovaná se po zaslání formuláře A a formuláře C nařízení ve stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač oba formuláře jí byly doručeny dne 13. 10. 2023 v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení.
3. Soud výše uvedenou žalobu posoudil a uzavřel, že na projednávaný případ se uplatní přímo aplikovatelné nařízení, neboť dle čl. 1 tohoto nařízení se jedná o občanskoprávní či obchodněprávní věc v přeshraničních případech, kdy hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2 000 EUR.
4. Co se týče hmotného práva, zde soud vycházel z čl. 5 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), který stanovuje použití hmotného práva země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení, což v projednávaném případě je francouzské hmotné právo. Ohledně procesního práva soud uzavřel, že se na projednávaný případ užije tuzemských procesních norem, kterými jsou zejména zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to na základě čl. 19 nařízení, podle kterého platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se evropské řízení o drobných nárocích procesním právem členského státu, v němž řízení probíhá. Pouze nad rámec tohoto výše uvedeného soud konstatuje, že se na projednávaný případ neuplatní Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), neboť ta ve svém čl. 1 stanovuje, že se se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem, přičemž v projednávaném případě se místo převzetí zásilky i místo předpokládaného dodání nachází ve [Anonymizováno], a tedy nikoliv ve dvou různých státech.
5. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť řízení o drobných nárocích je dle čl. 5 odst. 1 nařízení písemné. Soud nařídí ústní jednání, pokud to pokládá za nutné nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání. Zamítnutí se písemně zdůvodní. Zamítnutí není samostatně napadnutelné.
6. Podle čl. 1101 Code civil platí, že smlouva je dohoda mezi dvěma nebo více osobami určená ke vzniku, změně, převodu nebo zániku závazků. Podle čl. 1102 Code civil každý se může svobodně rozhodnout, zda smlouvu uzavře nebo neuzavře, zvolí si druhou smluvní stranu a určí obsah a formu smlouvy v mezích stanovených zákonem. Smluvní svoboda neumožňuje odchýlit se od pravidel veřejného pořádku.
7. Podle čl. 1109 Code civil smlouva je konsensuální, pokud je uzavřena pouhou výměnou souhlasů, bez ohledu na formu vyjádření. Podle čl. 1113 Code civil smlouva vzniká setkáním nabídky a přijetí, kterým strany projevují ochotu se zavázat.
8. Podle čl. 1120 Code civil platí, že mlčení nepředstavuje přijetí, pokud nevyplývá jinak ze zákona, zvyklostí, obchodních vztahů nebo zvláštních okolností.
9. Podle čl. 1199 Code civil smlouva zakládá závazky pouze mezi smluvními stranami. Třetí strany nemohou požadovat plnění smlouvy ani být k jejímu plnění nuceny, s výhradou ustanovení tohoto oddílu a hlavy IV kapitoly III.
10. Podle čl. L441-17 Code commerce platí, že smlouva může stanovit sankce, které mají být uloženy dodavateli za neplnění smluvních závazků. Stanoví dostatečnou chybovost ve vztahu k objemu dodávek stanovenému ve smlouvě. V případě nebezpečí musí být poskytnuta dostatečná lhůta pro informování druhé strany. Sankce uložené dodavateli distributorem nemohou překročit částku odpovídající procentu z kupní ceny dotčených výrobků. Musí být přiměřené škodě vzniklé v souvislosti s neplněním smluvních závazků.
11. Soud věc posoudil a rozhodl na základě listin předložených žalobkyní. Přestože se žalovaná k výzvě soudu nikterak nevyjádřila a tvrzení žalobkyně nerozporovala, soud z obsahu spisu zjistil, že o uzavření smlouvy bylo jednáno nikoliv s žalovanou, nýbrž se subjektem odlišným od žalované, a to panem [jméno FO], který nebyl oprávněn smlouvu za žalovanou jakkoliv uzavírat, respektive žalobkyni nedoložil jakékoliv zmocnění ho k tomu opravňující. Co se týče samotné žalované, ta dle obsahu spisu nabídku nikterak nepřijala a uzavření smlouvy nepotvrdila. Pouze [jméno FO] uvedl, nechť je objednávka vystavena na tuto společnost. Z tohoto důvodu Okresní soud v Prachaticích dne 19. 2. 2024 vydal výzvu č.j. 5 C 145/2023-27, kde vyzval žalobkyni, aby do 20 dnů od doručení této výzvy doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě, a totiž, že byla smlouva o přepravě uzavřena s žalovanou, když z přílohy žaloby – výpisu komunikace na [Anonymizováno] -[Anonymizováno].[Anonymizováno], strany 1 vyplývá, že žalovaná objednávku nepotvrdila a o objednávce bylo komunikováno se subjektem odlišným od žalované. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby o výše uvedeném označila důkazy k prokázání daných tvrzení. Na tuto výzvu bylo žalobkyní reagováno přípisem z 12. 3. 2024, kde je uvedeno, že dle znění smlouvy o přepravní zakázce se nepotvrzení objednávky do 30 minut od jejího obdržení považuje za přijetí objednávky v souladu s uvedenými podmínkami, přičemž v případě zrušení příkazu po 30 minutách bude straně, která příkaz přijala, účtováno 100 % přepravného, přičemž se jedná o obecně platná pravidla na dopravní burze trans.eu.
12. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena smlouva, když žalobkyně jednala o uzavření smlouvy se subjektem odlišným od žalované. Nadto je potřeba upozornit na fakt, že dle hmotného francouzského práva je smlouva uzavřena střetem nabídky a jejího přijetí, kterým strany projevují ochotu se zavázat (srov. čl. 1113 Code civil), což žalovaná nikterak neučinila, kdy s ní nebylo ani jednáno, a tedy nemohla se nabídka střetnout s poptávkou. Žalovaná nikterak nabídku na uzavření smlouvy nepřijala, respektive neprojevila ochotu být nabídkou vázána (srov. čl. 1118 Code civil). V této situaci lze taktéž odkázat na čl. 1120 Code civil, kde je stanoveno, že mlčení nepředstavuje přijetí, pokud nevyplývá jinak ze zákona, zvyklostí, obchodních vztahů nebo zvláštních okolností. Soud je toho názoru, že mlčení v projednávané věci neznamenalo uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž neobstojí ani prohlášení předsedkyně představenstva žalobkyně, která uvádí, že dle znění smlouvy o přepravní zakázce se nepotvrzení objednávky do 30 minut od jejího obdržení považuje za přijetí objednávky v souladu s uvedenými podmínkami, přičemž v případě zrušení příkazu po 30 minutách bude straně, která příkaz přijala, účtováno 100 % přepravného, přičemž se jedná o obecně platná pravidla na dopravní burze trans.eu. Objednávka přepravy, kterou žalobkyně popisuje jako smlouvu o přepravní zakázce, a kterou přiložila ke svému vyjádření, je totiž vystavena vůči panu [jméno FO], nikoliv vůči žalované. Tato listina a veškerá v ní obsažená ujednání v této smlouvě tak jsou vůči žalované právně neúčinná.
13. Z výše uvedeného důvodu tak soud uzavírá, že žalobkyně není oprávněná zaplacení částky 350 EUR požadovat od žalované. V této situaci se totiž plně uplatní ustanovení čl. 1199 Code de civil, a totiž, že smlouva zakládá závazky pouze mezi smluvními stranami, kdy třetí strany nemohou požadovat plnění smlouvy ani být k jejímu plnění nuceny, s výhradou ustanovení tohoto oddílu a hlavy IV kapitoly III Code de civil, kdy hlava IV a kapitola III Code de civil se v projednávaném případě neuplatní. Uvedené pak odpovídá i speciální úpravě uvedené v čl. L441-17 Code de commerce, dle kterého lze smluvní pokutu požadovat výhradně vůči dodavateli. Lze tedy uzavřít, že žaloba podaná žalobkyní vůči žalované nebyla důvodná, a proto ji soud zamítl.
14. Co se týče náhrady nákladů, přestože měla žalovaná plný úspěch ve věci dle § 142 o. s. ř., náhrada nákladů jí nebyla přiznána, neboť žalované žádné náklady v souvislosti tímto řízením nevznikly, kdy žalovaná po celou dobu tohoto řízení byla pasivní a nečinila žádné procesní kroky.