Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 506,85 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá co do částky 11 239,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 596,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 725,61 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 49 822,47 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 822,47 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 090,58 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 52 746,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že 26. 7. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 725 Kč spolu s úrokem ve výši 11,50 % ročně. Žalovaná uhradila pouze 14 pravidelných splátek, dále již nesplácela, proto byl úvěr v souladu s článkem 9 podmínek zesplatněn ke dni 3. 7. 2024. Žalobkyně požaduje přiznání jistiny ve výši 49 822,47 Kč a příslušenství, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 725,61 Kč, kapitalizovaného úroku 5 596,59 Kč, poplatku 2 924 Kč a dále úroku ve výši 11,5 % ročně z jistiny a úroku z prodlení 12,75 Kč z jistiny, vše od 6. 9. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uvedla, že si úvěr u banky vzala v době, kdy měla pouze rodičovský příspěvek na syna a ten jí po dvou letech skončil, následně otěhotněla a nemohla do práce. Ocitli se s přítelem bez příjmu. Úvěr si vzali, aby si mohli zařídit podnájem, následně však majitelka byt prodala. Přítel si našel nyní v Rakousku práci a v České republice jí byly pozastaveny dávky s tím, že na nic nemá nárok. Hradí nájem 24 000 Kč měsíčně, školkovné, obědy, kroužek, chtěla by požádat o splátky, ale není schopna platit 15 000 Kč měsíčně. Když jí bylo 18 let, šla na pobočku [Anonymizováno], kde žádala o úvěr. Chtěla úvěr ve výši 20 000 Kč. Paní [jméno FO] na pobočce jí řekla, že jí na rodičovský příspěvek úvěr dát nemohou. Následně v elektronickém bankovnictví zjistila, že si může vzít spotřebitelský úvěr, jenom klikla a během chvilky jí přišly peníze na účet, což se sama divila. Myslela si, že je to nějaký podvod. Volala i na pobočku a chtěla vědět, proč jí úvěr neposkytli a přes telefon jí ho dali hned. Divila se, že nedokládala vůbec nic, žádné příjmy nechtěli, jen rozklikla smlouvu a za chvíli byly peníze na účtu. Všech 5 úvěrů v [Anonymizováno] si brala přes aplikaci a nikdy nic nedokládala. Její účet původně používala mamka, která jí ho následně předala, chodil jí tam pouze rodičovský příspěvek, žádné dávky nepobírala, ani příspěvek na bydlení. Její přítel nepracoval. Jejich příjem činil pouze rodičovský příspěvek.
3. Soud učinil následující skutková zjištění.
4. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 26. 7. 2022 prostředky komunikace na dálku prostřednictvím aplikace mobilní banka smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 65 000 Kč bez účelu a žalovaná se jej zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 725 Kč s úrokem 11,50 % ročně. Celková splatná částka činila 81 425 Kč s konečnou splatností 15. 7. 2026. Dle výpisu k účtu [č. účtu] vedeného na jméno žalované, žalovaná čerpala úvěr ve výši 65 000 Kč dne 26. 7. 2022. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto byla přípisem z 15. 5. 2024 vyzvána k okamžitému zaplacení dlužných částek ve výši 15 215,17 Kč s tím, že nebude-li uhrazeno do 3. 7. 2024, bude pohledávka zesplatněna. Žalovaná byla vyzvána přípisem z 20. 11. 2023 k úhradě dluhu 5 794,78 Kč. Dle úvěrové historie žalovaná zaplatila celkem i s poplatky za pojištění úvěru částku celkem 23 493,15 Kč.
5. Zástupce žalobkyně žalovanou vyzval předžalobní upomínkou z 19. 9. 2024 k úhradě dlužné částky 60 505,01 Kč a výzva k zesplatnění byla žalované zaslána na dodejku, kterou převzala osobně dne 21. 5. 2024.
6. Zástupce žalobkyně u jednání uvedl, že příjem žalovaná musela v aplikaci nějakým způsobem tvrdit, přihlíží se i k pohybům na účtu. Pokud jej užíval někdo jiný, mohlo vést ke zmatení.
7. Usnesením Krajského soudu v [adresa] [spisová značka], ze dne 26. 2. 2025 byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Následně usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. [spisová značka], bylo insolvenční řízení zastaveno s tím, že soud neschválil oddlužení žalované.
8. Soud žalobkyni vyzval, aby uvedla a prokázala, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. K tomu žalobkyně uváděla, že vycházela z historických informacích o spotřebiteli za celou skupinu [právnická osoba]., z bankovních registrů i nebankovních registrů, ze statistických modelů a z prohlášení o příjmu v návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 26. 7. 2026, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem ze závislé činnosti je ve výši 45 000 Kč, z podnikatelské činnosti ve výši 180 000 Kč ročně, tj. 15 000 Kč měsíčně a příjem rodinného příslušníka ve výši 25 000 Kč a ostatní prokazatelné příjmy ve výši 10 600 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, dále bylo vycházeno z výdajů 34 208 Kč měsíčně, kdy výdaje žalované na závazky u žalobce činily 5 107 Kč, u jiných poskytovatelů 1 764 Kč, výdaje na bydlení 17 167 Kč, ostatní výdaje 3 400 Kč.
9. Z printrscreenu náhledu do aplikace [Anonymizováno] (č. l. 27) soud zjistil, že z nahlédnutí do registru NRKI/BRKI mohla žalobkyně zjistit, že žalované bylo odmítnuto v období od února 2022 do června 2022 žádosti o úvěr mimo [Anonymizováno] v celkem 6 případech, kdy žalovaná žádala o úvěr ve výši od 8 000 Kč do 100 000 Kč, Anonymizováno10. V návrhu na poskytnutí úvěru na č. l. 29 – 30 žalovaná uváděla, že má měsíční příjem 45 000 Kč, příjmy z podnikatelské činnosti 180 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků 25 000 Kč a další prokazatelné příjmy 10 600 Kč s tím, že příjmy byly doloženy čestným prohlášením. Mezi výdaje jsou zařazeny náklady s bydlením 5 600 Kč a ostatní výdaje 3 400 Kč. Celková výše půjček a spotřebitelských úvěrů je uvedena 0.11. Z databáze ISAS bylo zjištěno, že žalobkyně podala na žalovanou celkem 5 žalob v říjnu 2024. Je žalováno z úvěrového vztahu uzavřeného mezi žalovanou a [právnická osoba] dne 2. 4. 2022 výše úvěru 30 000 Kč, následuje úvěr uzavřený dne 2. 4. 2022 ve výši 98 000 Kč, dále úvěr uzavřený dne 2. 7. 2022 ve výši 60 000 Kč, dne 7. 7. 2022 ve výši 50 000 Kč a dne 26. 7. 2022 ve výši 65 000 Kč.12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu dostatečným způsobem nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.16. Dle názoru soudu žalobkyně nedostala své povinnosti, neboť úvěruschopnost žalované neprověřila řádně, když se nezaobírala příjmy ani výdaji žalované, vycházela toliko z tvrzení žalované, které žádným způsobem neověřovala. Ve vztahu k výši úvěrované částky pak soud hodnotí čestné prohlášení jako nedostatečné, obzvlášť za situace, kdy žalované již několik úvěrů bylo poskytnuto a žalovaná prokazatelně neuváděla v čestném prohlášení pravdu, když tvrdila, že výše finančních prostředků již vynaloží na splátky je 0. Tuto skutečnost musela sama žalobkyně z vlastních interních zdrojů vědět. Jednalo o úvěr ve výši 65 000 Kč, u kterého je na místě, aby příjem žadatele byl prověřován důkladněji. Žalovaná sama uvedla, že na pobočce jí úvěr nedali, neboť s ohledem na její příjem, který činil pouze rodičovský příspěvek uzavřeli, že nebude úvěr schopna splácet. V rámci internetového bankovnictví však již k řádnému ověření úvěruschopnosti nedošlo. Reálnými výdaji žalované se žalobkyně vůbec nezabývala a vycházela pouze z tvrzení žalované a statistických modelů. Z předloženého printscreenu o prováděné lustraci v NRKI/BRKI v aplikaci [právnická osoba] nad to vyplývá, že od února 2022 do června 2022 byl žalované jinými institucemi úvěr 6x odmítnut, což dle soudu rovněž poskytuje jisté vodítko. Žalobkyně ani k výzvě soudu řádně nedoložila ověření úvěruschopnosti. Nad to se jednalo od února 2022 již o pátý úvěr žalované u žalobkyně. Žalovaná uvedla v žádosti, že splácí 0 úvěrů, což rovněž snižuje důvěryhodnost tvrzení žalobkyně o dostatečném ověření úvěruschonosti žalované. Pokud by žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované s dostatečnou pečlivostí, muselo jí být zřejmé, že se jedná o lež, jestliže žalovaná měla jen u žalobkyně další 4 úvěry. Vycházet v případě čerstvě plnoleté osoby v případě úvěru 65 000 Kč z tvrzeného příjmu bez dalšího ověření je dle soudu flagrantním porušením povinnosti ověřovat úvěruschopnost. Ani skutečnost, že žalovaná úvěr po část doby splácela, nemůže zvrátit tento závěr. Následkem bylo mimo jiné i to, že u žalované byl již 26. 2. 2025 zjištěn úpadek.17. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované zaslala částku 65 000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila celkem 23 493,15 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení částky 65 000 - 23 493,15 = 41 506,85 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jestliže právní předkyně žalobkyně neprozkoumala úvěruschopnost žalované, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka]) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 090,58 Kč, přičemž tato částka představuje 57,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 110 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 746,47 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč (úkon učiněný po 1. 1. 2025) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 52 746,47 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (úkony učiněné do 31. 12. 2024) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 230 Kč ve výši 2 988,30 Kč.20. Soud umožnil žalované splácet dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, které dle soudu odpovídají možnostem žalované. Splátky byly žalované uloženy pod ztrátu výhody splátek, což znamená, že nebude-li zaplacena byť jen jedna ze splátek, stane se splatný celý dluh najednou, což lze požadovat za spravedlivé uspořádání práv obou účastníků sporu.21. Náhradu nákladů řízení soud umožnil žalované splatit s ohledem na její situaci do 60 dnů.