Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 760 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 409,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 760 Kč s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] uzavřel dne 6. 12. 2023 smlouvu úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal a měl jej splatit do 28. 9. 2023 spolu s úrokem 2 760 Kč, což neučinil. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný neuhradil nic ani k výzvě právního zástupce žalobkyně.
2. Soud ve věci rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, ačkoli byli poučeni, že v takovém případě bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovanému byla výzva doručena na adresu dle § 49 odst. 4 o. s. ř.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud zjistil následující skutkový stav.
5. Společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 26. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 25. 8. 2023 s úrokem ve výši 2 760 Kč. Dne 30. 5. 2022 zaslal žalovaný na bankovní účet [právnická osoba] z účtu vedeného na jméno [Jméno žalovaného], č. [č. účtu], verifikační platbu 0,01 Kč, kdy v poznámce bylo uvedeno, že se jedná o identifikaci klienta pro účel poskytnutí úvěru [právnická osoba] Dne 26. 7. 2023 byla žalovanému zaslána na shora uvedený účet platba ve výši 12 000 Kč. Původní věřitelka se žalobkyní uzavřeli dne 6. 12. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, dle seznamu postupovaných pohledávek byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 2. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně z 11. 2. 2024.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.
9. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).
10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala částku 12 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by částku 12 000 Kč či její část žalobkyni či její předchůdkyni uhradil. Žalobkyně je ve sporu aktivně právně legitimována, neboť došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení poskytnuté částky 12 000 Kč. Jestliže právní předkyně žalobkyně neprozkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdo 3675/2021) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 409,75 Kč, přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 760 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.