Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 400 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 57 056,82 Kč, částky 11 221,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, částky 1 033,35 Kč na kapitalizovaném úroku, dále co do úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 46 917,16 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 917,16 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 12. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 517,16 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a co úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 38 400 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 95 456,82 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne 30. 6. 2022. Právní předchůdkyně postoupila pohledávku žalobkyni, žalovaný uhradil celkem toliko 10 600 Kč. Dlužnou částku ve výši 95 456,82 Kč, sestávají se z dlužné jistiny 46 917,16 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 48 539,66 Kč, neuhradil ani k výzvě právního zástupce žalobkyně.
2. Soud ve věci rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. Účastníci se k výzvě soudu, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, nevyjádřili, ačkoli byli poučeni, že v takovém případě bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalované byla výzva doručena na adresu dle § 49 odst. 4 o.s.ř.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Dne 30. 6. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (v přílohách žaloby). Na základě této smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit s úrokem 86 % ročně. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli souhrnný poplatek 62 282 Kč (47 241 Kč na řádném úroku za dobu trvání smlouvy, 1 500 Kč za zpracování úvěru a 10 202 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celkovou částku 111 282 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč. Částka 49 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy, jak potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný na uvedeném uhradil toliko částku 10 600 Kč (historie splácení v přílohách žaloby).
6. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřena (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne 30. 6. 2022, ve které žalovaný uvedl údaje o výši příjmu a výdajů, formě bydlení, vyživovacích povinnostech a výši jiných závazků).
7. Dne 22. 1. 2023 byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které byla na žalobkyni postoupena pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru specifikované v příloze č. [hodnota] této smlouvy. Pohledávka za žalovaným je obsažena v příloze č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek (v přílohách žaloby).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 o. z.).
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 30. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a žalobkyni zaplatit celkem 111 282 Kč při sjednané úrokové míře ve výši 86 % ročně.
13. Soud z úřední povinnosti i přes pasivitu žalovaného zkoumal souladnosti smluv o poskytnutí úvěrů s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 15 Co 177/2022). Dle judikatury Nejvyššího soudu lze uzavřít, že pokud sjednaná výše úroku podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby je zpravidla nepřiměřená, a tedy v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud vyhodnotil, že výše úroků sjednaná u obou smluv ve výši 86 % ročně z dlužné jistiny, tedy ve výši nejméně desetinásobně přesahující běžné ujednání o úrocích, je nemravným ujednáním. Na nemravnosti smlouvou sjednaného úroku nemění nic skutečnost, že v rámci řízení byl tento úrok žalobkyní uplatněn již v nižší než sjednané výši, konkrétně ve výši 26,43 % ročně.
14. Současně soud posuzoval ve smlouvách sjednané další povinnosti (poplatek za administrativní činnost 1 500 Kč, poplatek za službu komfortní a flexibilní splácení 10 202 Kč), které byly spolu s nemravným úrokem ujednány v natolik nevyváženém poměru věřitel x dlužník, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, a tedy je třeba pokládat danou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 27. 9. 2022, č. j.
15 Co 207/2022-103). Celková částka, kterou se žalovaný ve smlouvě o úvěru v případě řádného splácení původnímu věřiteli zavázal vrátit, představuje více než dvojnásobek částky na úvěru poskytnuté. Veškeré platební povinnosti, ke kterým se žalovaný zavázal, dle názoru soudu ve svém souhrnu zakládají natolik nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jenž odůvodňuje absolutní neplatnost smlouvy jako celku, tedy nikoliv pouze ujednání o úroku.15. Korektiv dobrých mravů dopadá i na smluvní volnost stran a je v tomto směru nerozhodné, že žalovaný s podmínkami obou smluv souhlasil (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2023, č.j. 25 Co 45/2023-94). K neplatnosti předmětného právního jednání bylo soudem přihlédnuto z úřední povinnosti, aniž by bylo třeba, aby se žalovaný neplatnosti v řízení dovolal.
16. Závěr o nevyváženosti smluvního vztahu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele posilovaly i sjednané poplatky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a dále pak poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 10 202 Kč. Ohledně poplatků má soud pochybnosti, zda právní předchůdkyně žalobkyně mohla za relativně krátkou dobu splácení vykonávat nějakou administrativní činnost v rozsahu výše poplatku, který je navíc stanoven duplicitně jako poplatek a služba komfortní a flexibilní splácení. Mimoto cenou za poskytnutí úvěru je vždy úrok, který představuje zisk úvěrujícího zahrnující i případné náklady na jeho dosažení, nikoli poplatek. Ohledně služby komfortního a flexibilního splácení soud má vážné pochybnosti o faktické možnosti volby této služby v situaci hotovostního vyplacení úvěru a současně i o tom, zda daná činnost skutečně vedla ke zvýšení pohodlí žalovaného, či zda pravidelné návštěvy pracovníků nevedly spíše k psychickému a sociálnímu diskomfortu žalovaného (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2023, č.j. 25 Co 96/2023-90). Nadto konkrétní činnosti, za které poplatky náleží, nebyly ve smlouvě nikterak specifikovány a žalovaný tedy nemohl vědět, za co je má věřiteli zaplatit. Navíc byl poplatek stanoven za dvě související služby, jež odpovídají standardní činnosti podnikatele poskytujícího úvěry – administrativa spojená s úvěrem. Přičemž cenou za úvěr, a tedy i administrativu s ním související je úrok. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil ujednání o poplatcích ve smlouvě i jako nedostatečně určité.
17. Jestliže soud vyhodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou a bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 49 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil toliko 10 600 Kč, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. v nesplacené části jistiny ve výši 38 400 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by zbývající část žalobkyni nebo její právní předchůdkyni uhradil či že by jeho povinnost zanikla jiným způsobem. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná a v této části jí proto vyhověl, přičemž ve zbývající části tento nárok přesahující žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.
18. Žalobkyně má současné nárok i na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení dlužné částky dříve, než k tomu došlo prostřednictvím doručení žaloby, kterou soud v souladu s konstantní judikaturou v dané věci vnímá jako výzvu k plnění, soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (k doručení žaloby došlo 13. 12. 2024).
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalovanému, který ovšem zůstal procesně neaktivní, a tudíž mu žádné doložitelné náklady nevznikly.