Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně se zamítá co do částky 17 350,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 902,49 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 383 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně žalobou ze dne 4. 2. 2024 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplacení částky 55 902,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne 4. 4. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 57 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem v měsíčních splátkách 2 466 Kč splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20. 7. 2023. Žalovaný však své splatné závazky neuhradil, proto byla žalovanému zaslána druhá upomínka ze dne 5. 8. 2023. I přes zaslání několika upomínek nebyla žalovaným uhrazena splátka úvěru splatná dne 15. 7. 2023, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení zesplatněním ze dne 21. 12. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil ani k předžalobní výzvě odeslané mu dne 21. 12. 2023.[právnická osoba] výzvě soudu k doplnění žaloby ohledně toho, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalobkyně doplnila, že od žalovaného si k posouzení jeho úvěruschopnosti vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu na jméno spotřebitele a doklad o příjmech. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] + [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČ [IČO], je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného byl doložen ve výši 20 871 Kč, žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Pravidelné finanční závazky žalovaného byly zjištěny ve výši 7 176 Kč s tím, že má i jednorázové závazky. Dále byly zjištěny sázky 367 Kč. Finanční zůstatek spotřebitele tak představoval částku 7 862 Kč. Další pravidelné finanční závazky spotřebitele představovaly úvěr u [právnická osoba] se splátkou 1 655 Kč, úvěr u [Anonymizováno] se splátkou 4 146 Kč a úvěr u [Anonymizováno] [Anonymizováno] se splátkou 1 375 Kč a dále jednorázový finanční závazek u [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč. Dle centrální evidence exekucí byl žalovaný bez záznamu, stejně tak i dle insolvenčního rejstříku. Žalovanému byl poskytován úvěr do maximální výše 57 000 Kč se splátkou 1 506 Kč s platbou za doplňkové služby 960 Kč, celkem tedy 2 466 Kč s tím, že pro výši této splátky byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný.3. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za období prosinec 2022 a leden a únor 2023, dle kterých žalovaný dosáhl příjmu 19 142 Kč, 19 189 Kč a 24 284 Kč. Dle lustrace v registru SOLUS byl žalovaný bez negativního záznamu. Shodně tak z výstupu z insolvenčního rejstříku a registru exekucí vyplývá, že u žalovaného nebyl nalezen žádný záznam.8. Současně byl soudu předložen výpis z běžného účtu žalovaného, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne 4. 4. 2023. Tomuto období nejblíže je výpis z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období měsíce února 2023. Z tohoto výpisu bylo soudem zjištěno, že dne 1. 2. 2023 a shodně 2. 2. 2023 žalovaný odesílá částku 1 Kč na účet [jméno FO].[Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., dne 3. 2. 2023 shodně odesílá platbu 1 Kč na účet [jméno FO].[Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] o., téhož dne 3. 2. 2023 žalovaný jako „identifikace klienta“ a poskytnutí zápůjčky od [právnická osoba], odesílá platbu 0,01 Kč, dne 6. 2. 2023 odesílá jako „identifikační platba [Anonymizováno] “ na účet [právnická osoba]. částku 0,01 Kč, dne 17. 2. 2023 odesílá jako „odchozí okamžitá úhrada“ [právnická osoba], platbu 1 Kč a téhož dne je mu připsána od společnosti [právnická osoba], částka 27 500 Kč, dne 28. 2. 2023 odesílá platbu jako „identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky“ od [právnická osoba], platbu 0,01 Kč a dále platbu 1 Kč.9. Z elektronického spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. EPR 167264/2024 soud zjistil, že žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], se domáhá na žalovaném zaplacení peněžité částky 9 736,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byla na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené účastníky dne 29. 11. 2022 poskytnuta částka 7 000 Kč na spotřebitelském úvěru.10. Z elektronického spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. EPR 144673/2024 bylo zjištěno, že žalobkyně [právnická osoba]., se domáhá na žalovaném zaplacení částky 69 658,20 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené jistiny úvěru s příslušenstvím poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], IČ [IČO], a žalovaným dne 31. 12. 2022, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěru 60 000 Kč.11. Ze spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. 8 C 92/2024 bylo zjištěno, že žalobkyně [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] – [jméno FO] [adresa], se domáhá na žalovaném zaplacení částky 23 175 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne 5. 12. 2022, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč.12. Ze spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. 8 C 47/2024 bylo zjištěno, že žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] [adresa], požaduje na žalovaném zaplacení částky 52 426,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2022 žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr až do úvěrového rámce 50 000 Kč.13. Ze spisu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. 1 C 1/2024 bylo zjištěno, že žalobkyně [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], se domáhá na žalovaném zaplacení částky 35 254 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 16. 2. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč.14. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi účastníky dne 4. 4. 2023. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 57 000 Kč s tím, že úvěr bude poskytnut ve splátkách, a to ve výši 14 653 Kč, která bude vyplacena na účet spotřebitele č. [č. účtu], částka ve výši 31 297 Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele CFIG za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči uvedenému věřiteli, a to na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 30. 3. 2023, částka 31 297 Kč a dále částka ve výši 11 050 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 24,16 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru dle smlouvy je splatná ke dni 15. 3. 2029. Dle bodu 4.8. smlouvy bylo ujednáno, že spotřebitel uhradí potřebné účelně vynaložené náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele, těmito náklady se rozumí náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na zpracování úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 5 990 Kč, odměna zprostředkovateli za jeho činnost 3 420 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 1 140 Kč. V článku 5.1. smlouvy bylo ujednáno, že úvěr bude uhrazen formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše každé jednotlivé splátky činí 1 500 Kč, kdy každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně se smlouvou o úvěru účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení Doplňkové služby PODPORA, která tvoří přílohu č. [hodnota] smlouvy o úvěru. Doplňková služby PODPORA je zřizována na základě žádosti spotřebitele, který se zavazuje za tuto službu uhradit po celou dobu trvání úvěru částku ve výši 69 120 Kč, a to v měsíčních splátkách 960 Kč měsíčně s tím, že tato splátka bude hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Doplňková služba PODPORA zahrnuje možnost odkladu splátek úvěru, případně možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců.15. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud na základě shora uvedených zjištění uzavírá, že úvěr byl žalobkyní poskytnut právě spotřebiteli, který se již dostal do dluhové pasti a který nebyl schopen již své závazky řádně splácet. Žalobkyně na jedné straně měla doloženo výplatními páskami, že žalovaný je zaměstnán s příjmem cca 20 000 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost, je svobodný. Na druhé straně vycházela z toho, že životní náklady žalovaného na jeden měsíc činí pouze 3 000 Kč, kdy soud si nedovede představit, že tato částka zcela pokryje běžné životní náklady, jako jsou náklady spojené s bydlením, výživa a další. Z úřední činnosti soudu je známo, že v okamžiku, kdy byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, tedy dne 4. 4. 2023, měl žalovaný k tomuto dni minimálně dalších šest úvěrových případů tak, jak jsou shora specifikovány, kdy soud uvažuje i o tom, jak vyplynulo ze smlouvy o úvěru, že dne 4. 4. 2023 žalobkyně poskytuje žalovanému další úvěr, kdy část poskytnuté částky slouží k úhradě předchozího úvěrového případu ze dne 30. 3. 2023,to je úvěru poskytnuté tedy pouhých pět dnů před tím, než žalobkyně poskytuje žalovanému nový úvěr. Soudem zjištěné úvěrové případy jsou z období konce listopadu 2022 až do března 2023, kdy tedy v průběhu pěti měsíců žalovaný čerpá šestkrát úvěr od různých společností, kdy zejména pak z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, kdy soud činil tato zjištění toliko za období měsíce února 2023, tedy z období těsně předcházejícímu uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný minimálně v sedmi případech odesílal ze svého účtu verifikační platby, které slouží k ověření bankovního účtu před poskytnutím úvěru. Soud v žádném případě nemůže na základě těchto zjištění učinit závěr, že žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nepostupovala s odbornou péčí. Důsledkem takového postupu je tedy to, že předmětná smlouva odporuje citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a je dle § 87 tohoto zákona neplatná.16. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné prodlení z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.17. Soud dospěl k závěru, že závazkový vztah žalobkyně a žalovaného vzniklý na základě uvedené smlouvy o úvěru je neplatný pro rozpor s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, dospěl tedy k závěru, že žaloba není zcela důvodná. Soud uvažoval tak, že na základě smlouvy měla být žalovanému poskytnuta peněžitá částka 57 000 Kč. Z této částky částka 11 050 Kč představovala sjednané poplatky dle článku 4.8. smlouvy. Soud smlouvu hodnotí jako neplatnou celkově, tudíž i takové ujednání o tom, že žalovaný je povinen zaplatit tyto sjednané poplatky žalobkyni za posouzení úvěrového případu, shledává neplatným. Žalovanému tedy skutečně bylo poskytnuto pouze 45 950 Kč, kdy z tohoto byla část poskytnuta žalovanému přímo na jeho účet a částečně byla uhrazena jeho původní pohledávka u žalobkyně. Z listin předložených žalobkyní a jejich tvrzení pak vyplývá, že žalovaný zaplatil tři splátky po 2 466 Kč, tj. celkem 7 398 Kč. Žalovanému tedy bylo poskytnuto 45 950 Kč, uhradil toliko 7 398 Kč, k doplacení tedy zbývá 38 552 Kč. Co do této částky tedy bylo žalobě žalobkyně vyhověno, kdy žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 38 552 Kč v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, žaloba žalobkyně byla zamítnuta co do částky 17 350,49 Kč se žalovaným příslušenstvím. Jak je uvedeno shora, rozhodnutím soudu se nově stanovuje i splatnost dlužné jistiny úvěru, žalobkyně tedy nemá právo na zaplacení úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná ze 69 %, 31 % představuje její neúspěch. Ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy co do 38 % má žalobkyně právo na zaplacení nákladů řízení. Tyto náklady představují částku 2 237 Kč na zaplaceném soudním poplatku, odměny za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby ve věci samé a písemné vyjádření ze dne 18. 7. 2024) po 3 340 Kč, to je 13 360 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za tyto 4 úkony právní služby po 300 Kč, to je 1 200 Kč, celkem 14 560 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem náklady řízení představují částku 16 797 Kč, kdy 38 % z této částky pak činí 6 383 Kč.