Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně se zamítá co do částky 22 395,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 395,04 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 252,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 12. 2. 2024 domáhá na žalovaném zaplacení částky 60 395,04 Kč s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].) a žalovaným byla dne 4. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 60 395,04 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2023. Žalovaný však do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k opakovanému upomínání původního věřitele a ani k předžalobní upomínce zástupce žalobkyně, která mu byla odeslána dne 12. 11. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka ze smlouvy z původního věřitele postoupena na žalobkyni.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 12. 2024. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce k jednání omluvila, souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně obeslán postupem podle § 46b a 49 o. s. ř. dnem 5. 12. 2024, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Na základě listin předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že mezi věřitelem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. č. oprávnění: [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], a žalovaným byla dne 4. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do maximálního úvěrového limitu 40 000 Kč s tím, že první částka čerpání bude 5 000 Kč. Výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru činil 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. RPSN činilo 299,98 %. Úvěr byl poskytnut na období jeho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroku a případné další poplatky. Klient byl povinen splácet poskytnutý úvěr v měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání, minimální částka platby byla stanovena ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč podle toho, co je vyšší. Dle výpisu z úvěrového účtu bylo provedeno žalovaným celkem deset výběrů v celkové výši 40 000 Kč (dne 4. 5. 2023 částka 5 000 Kč, dne 4. 5. 2023 částka 5 000 Kč, dne 10. 5. 2023 částka 500 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 500 Kč, dne 19. 5. 2023 částka 500 Kč, dne 22. 5. 2023 částka 500 Kč, dne 22. 5. 2023 částka 20 000 Kč, dne 31. 5. 2023 částka 5 000 Kč a dne 5. 6. 2023 částka 1 000 Kč). Žalovaný na splátkách úvěru uhradil pouze dne 1. 6. 2023 částku 2 000 Kč, ničeho dalšího nezaplatil.
4. Pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 4. 5. 2023 byla postoupena původní věřitelkou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku včetně příloh postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 11. 2023, který byl dle předloženého podacího lístku [právnická osoba] zaslán žalovanému doporučeně.
5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.
10. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení uvedených v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 5. 2023. Žalovaný k výzvě soudu ničeho nedoložil, neprokázal tedy, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně řádně dostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet postupovat s odbornou péčí. Důsledkem takového postupu je tedy to, že předmětná smlouva odporuje citovaným ustanovením § 86 a je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ostatně i soudu z úřední činnosti je známo, že žalovaný před datem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy dne 4. 5. 2023, uzavřel dne 5. 3. 2020 smlouvu o úvěru s [právnická osoba]., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 200 000 Kč (řízení vedené pod sp. zn. 5 C 163/2024), dále dne 26. 4. 2023 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] se společností [právnická osoba], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (řízení vedené pod sp. zn. 8 C 83/2024), dne 23. 2. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba]., na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč (řízení vedené pod sp. zn. 5 C 335/2024) a dále i k okamžiku uzavření smlouvy byla na žalovaného vedena exekuce pod sp. zn. 7 EXE 1688/2023.
11. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné prodlení z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.
12. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žaloba není zcela důvodná. Závazkový vztah žalobkyně a žalovaného vzniklý na základě smlouvy o úvěru soud posoudil tak, že smlouva je neplatná pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla jako poskytovatel povinna s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to nejen na základě informací získaných od žalovaného, ale byla i povinna věrohodně prověřit, zda je žalovaný schopen dostát svému závazku s ohledem na výši jeho dalších závazků. Žalobkyně ostatně k procesu ověření úvěruschopnosti ničeho nedoložila. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, kdy i soud při jednání provedl důkaz příslušnými spisy, že žalovaný bezprostředně před uzavřením smlouvy v této věci čerpal úvěr na základě minimálně dalších dvou úvěrových smluv v období předchozích tří měsíců, dále již proti němu bylo vedeno i exekuční řízení. Na základě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalované a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč tak, jak bylo zjištěno z předloženého výpisu úvěrového účtu. Žalovaný zaplatil na splátkách pouze částku 2 000 Kč, dluží tedy 38 000 Kč, kdy tuto částku je povinen žalobkyni zaplatit. Soud žalobě žalobkyně vyhověl tedy co do částky 38 000 Kč. V ostatním byla žaloba zamítnuta, jestliže soud shledal smlouvu neplatnou a v takovém případě má žalobkyně právo pouze na zaplacení dlužné jistiny bez dalších smluvených úroků a poplatků. Rozhodnutím soudu se nově stanovuje i splatnost dlužné jistiny úvěru, žalobkyně tedy nemá právo na zaplacení úroku z prodlení s odkazem na shora citovaný judikát.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 63 %, její neúspěch tedy představoval 37 %. Ve výši rozdílu mezi těmito částkami, tj. 26 %, tedy náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 416 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 3 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh ve věci samé) to je 10 620 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony právní služby po 300 Kč, to je 900 Kč a 21% DPH ve výši 2 419,20 Kč. Celkem náklady žalobkyně činí 16 355,20 Kč, 26 % z této částky je 4 252,35 Kč.