Výrok
I. Manželství manželky [Jméno manželky] a manžela [Jméno manžela] uzavřené dne 5. 10. 2001 před Městským úřadem [adresa] se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka návrhem došlým soudu dne 26. 5. 2025 navrhla rozvod manželství, které uzavřela s manželem dne 5. 10. 2001 ve [adresa] Návrh odůvodnila tím, že manžel je již více než 10 let ve [Anonymizováno] a do [Anonymizováno] se nevrátí, protože je zde odsouzen k trestu odnětí svobody. O nezletilou dceru účastníků [Anonymizováno] manžel nejeví jakýkoliv zájem, nepřispívá žádnou finanční částkou na výdaje dcery, o dceru se stará manželka sama.
2. Soud manželovi jmenoval podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka z řad advokátů z důvodu jeho neznámého pobytu. Na území České republiky nemá manžel povolen trvalý pobyt, na adrese [adresa] nebydlí, soud má informaci o platném povolení k trvalému pobytu naposledy do 4. 4. 2012. Dle sdělení manželky by měl manžel bydlet na adrese [adresa], bližší adresu nezná. Dle sdělení Ministerstva spravedlnosti z vyjádření českého styčného policejního důstojníka v [adresa] vyplynulo, že pouze na základě jména, data a místa narození je osoba nedohledatelná, neboť bez uvedení provincie, v níž by se dotyčný měl nacházet, není zřejmé, kterou z 63 [Anonymizováno] provincií oslovit. V mnoha provinciích jsou navíc evidence na tzv. kartičkovém systému, což neumožňuje efektivní vyhledávání.
3. Pravomoc soud posoudil dle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních publikovanou vyhláškou č. 98/1984 Sb. m.s., a to konkrétně článku 20 odst. 2, dle kterého jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. Podle článku 20 odst. 4 v případě uvedeném v odst. 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní stany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran. Okresní soud v Prachaticích je tedy soudem příslušným, manželka je občanem [Anonymizováno], manžel občanem [Anonymizováno], poslední společné bydliště měli manželé na adrese [adresa] a manželka má stále bydliště na území České republiky.
4. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že manželé uzavřeli manželství dne 5. 10. 2001 před Městským úřadem [adresa], u obou se jednalo o manželství první. Manželství je zapsáno v knize matričního úřadu ve svazku [Anonymizováno], ročník [Anonymizováno], na straně/listu [Anonymizováno] pod pořadovým číslem [hodnota]. Před uzavřením manželství se manželům narodil syn [jméno FO] dne [datum]. Za trvání manželství se pak narodila dcera [jméno FO] dne [datum]. Poměry k nezletilé pro dobu po rozvodu manželství rodičů byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 12. 9. 2025, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 31. 10. 2025. Dle manželky bylo manželství spokojené do roku 2013, kdy se manžel odstěhoval zpět do [adresa]. Před jeho odchodem bylo období, kdy manžel nebyl doma v noci, ona se až následně dozvěděla, že vyráběl drogy. V okamžik, kdy se dozvěděl, že jednoho z nich chytli, se sbalil a odjel. Manželce sdělil, že jede domů, bližší důvod jí neupřesnil. Ona ještě na konci roku 2013 za ním letěla do [adresa], kde otěhotněla. Dcera se narodila v září roku 2014. Manžel o narození dcery věděl, byli ještě v kontaktu, telefonovali si přes Skype. S dcerou, když jí bylo pět let, manžela ve [adresa] navštívili, ale to již manželka poznala, že zde někoho má, neměl o ni zájem, neměl zájem ani o dceru. Ona s dětmi se s manželem naposledy setkali v roce 2020, navštívili jej ve [adresa], vraceli se v době, kdy vypuknul covid. Od té doby nejsou naprosto v jakémkoliv kontaktu, kontakt zcela ustal, manžel nemá zájem ani o syna, není s ním v jakémkoliv kontaktu, nemá jakýkoliv zájem ani o dceru, neplatí výživné.
5. Z opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob bylo zjištěno, že manžel byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2008, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 24. 1. 2019, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 11 let s tím, že byl zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
6. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
8. Soud uzavřel, že byly splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství a návrhu manželky na rozvod vyhověl. Manželství účastníků bylo uzavřeno v roce 2001 poté, co již účastníci měli společného syna. Za trvání manželství se pak účastníkům narodila dcera. Manželka uvedla, že za dobu minimálně posledních pěti let, kdy nejsou s manželem v jakémkoliv kontaktu, došlo mezi manželi k citovému odcizení. Svůj vztah k manželovi popsala tak, že se na něho zlobí, protože zde v republice má krásnou dceru, o kterou se nikterak nezajímá. Manželství účastníků fakticky fungovalo do roku 2013, kdy manžel pod hrozbou trestního stíhání a následného nepodmíněného trestu odnětí svobody opustil Českou republiku a odstěhoval se zpět do [adresa]. Manžel tedy již po dobu minimálně 12 let žije v zahraničí. Od poslední návštěvy, cirka v roce 2020, nejsou manželé v jakémkoliv kontaktu, manžel se o manželku nezajímá, nezajímá se ani o společné děti, na dosud nezletilou dceru nehradí ani výživné. Manželé tedy spolu vůbec fakticky nežijí, nedá se hovořit o tom, že manželství účastníků naplňuje základní znaky manželství, tedy vytvoření rodinného prostředí, výchova dětí, vzájemné zajišťování po finanční stránce, nesplňují základní povinnost žít spolu, nejsou v jakémkoliv kontaktu. Soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Za situace, kdy manžel je na území České republiky odsouzen i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 11 let lze předpokládat, že se manžel pobytu v České republice bude i nadále vyhýbat. Manžel neprojevuje jakýkoliv zájem o svou manželku, z opatrovnického rozsudku bylo zjištěno, že manžel se nezajímá jakýmkoliv způsobem ani o svou nezletilou dceru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.