Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 20 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, to vše to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, a to co do částky ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od 5. 2. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Tvrdila, že dne 21. 3. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 8. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 8. 2024, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované druhou upomínku ze dne 5. 9. 2024, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 8. 2024. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné ze zesplatnění ze dne 21. 1. 2025. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení.
2. K výzvě soudu následně žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem [hodnota] splátky po 7 500 Kč, a to dne 15. 4. 2024, 15. 5. 2024, 15. 6. 2024 a 15. 7. 2024.
3. Usnesením č.j. 10 C 114/2025-64 ze dne 1. 8. 2025 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 8. 9. 2025, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalované za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v centrální evidenci obyvatel.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř., nevyjádřila, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 3. 2024, Předsmluvními informacemi, Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele – Příloha č. [hodnota] úvěrové smlouvy, Dokladem o bezhotovostním vyplacení úvěru, Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 1. 2025 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 21. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, žalované byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč dne 21. 3. 2024. Úvěr se žalovaná zavázala žalobkyni splácet v pravidelných 12měsíčních splátkách, jejichž výše činila 7 500 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná dne 15. 3. 2025. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p.m., RPSN ve výši 435,03 %. Žalovaná svoji splátkovou povinnost neplnila, přes upomínky ze dne 20. 8. 2024 a 5. 9. 2024, které byly s nákladem 500 Kč za každou upomínku, dlužnou částku nevyrovnala, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s čl. V, bod 5.5 Smlouvy, kdy pohledávka žalobkyně činila na jistině 50 000 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 30 000 Kč (splátky po 7 500 Kč dne 15. 4. 2024, dne 15. 5. 2024, dne 15. 6. 2024 a dne 15. 7. 2024). Posouzením úvěruschopnosti žalované bylo prokázáno, že žalovaná uvedla, že je vdaná, bez vyživovacích povinností, s příjmem ve výši 30 045 Kč, její náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky ani jednorázové závazky neměla, sázky neměla. Žalovaná neměla žádný záznam v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu, příjmy žalované ze zaměstnání byly doloženy výplatními páskami z období od 12/2023 do 2/2024, byla ověřena existence běžného účtu žalovaného u [právnická osoba]. za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024. Dopisem z 21. 1. 2025 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzvána k úhradě dlužné částky jistiny s příslušenstvím, a to do 4. 2. 2025. Žalovaná na svůj dluh ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 [právnická osoba] žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015) a i nález Ústavního soud ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, ve kterém Ústavní soud uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 12 % p.a. od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.) na základě, níž žalovaná obdržela úvěr – peněžní prostředky – ve faktické výši 50 000 Kč, který se zavázala zaplatit do 15. 3. 2025 v pravidelných 12měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila – úvěr byl poskytnut dne 21. 3. 2024 a žalovaná uhradila pouze 4 splátky po 7 500 Kč. Žalobkyně neověřovala žádné náklady na bydlení, akceptovala informaci od žalované, že náklady na bydlení činí 3 000 Kč, neověřovala ani další výdaje žalované, ani její způsob nakládání s finančními prostředky, kdy z předložených bankovních výpisů žalované je zřejmé, že se zde objevují nepravidelné vklady vyšších částek a následné odchozí platby ve vyšších částkách. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně žalobkyní nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobkyně žalované ve faktické výši 50 000 Kč, přichází pouze nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, když žalovaná dosud na poskytnutý úvěr zaplatila 30 000 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobkyní poskytnuta lhůta k plnění do 4. 2. 2025, tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 5. 2. 2025, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. od 5. 2. 2025 do zaplacení.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (tj. pouze co do 40 %) a úspěch žalované byl ve výši 60 %. Úspěšnější žalovaná tak má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, z obsahu spisu však vyplynulo, že žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
15. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.