10 C 126/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a ve výši [částka], úrokem ve výši 12,60 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru "mPůjčka plus" č. GNN188484019 dne [datum] (dále jen "Smlouva"). Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v mBank (dále jen "Podmínky"), Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (dále jen "VOP") a Sazebníkem bankovních poplatků v mBank (dále jen "Sazebník"), které upravují práva a povinnosti Smlouvou výslovně neupravené dle odst. 8.1. Smlouvy, přičemž se je zavázal dodržet dle odst. 8.

2. Smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila [částka] a žalovaný se zavázal dle Smlouvy tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši [částka] měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Dle odst. 5.1. Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 12,60 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle Smlouvy a Podmínek se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobkyni též poplatky účtované dle Smlouvy a stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Dle odst. 7.1.1 Podmínek je žalobkyně oprávněna odstoupit od Smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Podmínky smlouvy žalovaný nesplnil a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce září, říjen, listopad 2023. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od Smlouvy, a to dopisem, čímž se stal celý dluh splatným ke dni [datum]. Ode dne prodlení žalovaného se splácením úročí žalobce veškeré splátky po splatnosti v souladu s platnými právními předpisy nadále smluvním úrokem z prodlení dle Smlouvy a dále úrokem z prodlení v zákonné výši. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla. Žalovaný dluží na jistině částku [částka], dále neuhrazený úrok dle Smlouvy z jednotlivých anuitních splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši [částka] a neuhrazený úrok (se sazbou úroku Smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaný ke dni [datum] na výši [částka], spolu s úrokem ve výši 12,60 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalobkyně k výzvě soudu dále uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného v souvislosti s jeho žádostí o úvěr na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovaným. Žalobkyně nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovaným nebyly, pro účely posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, úplné, přesné a pravdivé. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši [částka], výdaje uvedl ve výši [částka]. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši [částka]. Banka dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši [částka], žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti (v opačném případě by věřitel dlužníku úvěr neposkytl). Žalobkyně v rámci postupu posouzení úvěruschopnosti žadatelů provádí další doplňkové kontroly, a to v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, obchodním rejstříku. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost věřitelem poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost dlužníka spotřebitelský úvěr splácet. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žadatele provádí věřitel, za účelem posouzení úvěruschopnosti, propočet disponibilního (čistého) příjmu žadatele, který je dán rozdílem čistého příjmu žadatele a celkových životních výdajů žadatele, vč. měsíčních splátek finančních závazků žadatele. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka stanovila maximální zatížení klienta pro novou splátku na částku ve výši [částka]. Banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 19,59 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila [částka]. Nové splátkové zatížení tedy činilo [částka]. Žalobkyně má za to, že výše uvedenými postupy ověřila informace poskytnuté jí žalovaným za účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobem přiměřeným dané situaci ve smyslu § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně použití nezávisle ověřitelných údajů (dotaz do CCB/CBCB a dalších veřejných registrů). Věřitel tedy neměl důvod považovat informace poskytnuté mu dlužníkem za nevěrohodné, či nespolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši [částka].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobci uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne [datum] v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

4. Žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru PŮJČKA Pro – Konsolidace a Smlouvou o hotovostním úvěru „PŮJČKA Pro“ č. GNN188484019/2022 ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně (úvěrující) s žalovaným (úvěrovaný) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,60 % ročně.

5. Dopisem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek oznámila žalovanému, že pokud nebude dlužná částka ve výši [částka] uhrazena v termínu, který žalovanému poskytla, žalobkyně od Smlouvy o mPůjčce odstoupí, neboť byl žalovaný v prodlení se splácením již více jak dvou splátek úvěru poskytnutého žalobkyní. Zároveň žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že k zániku smlouvy dojde dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty.

6. Z transakční historie účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal od žalobkyně bezhotovostně dne [datum] úvěr ve výši [částka].

7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 [právnická osoba] žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka], rozsudek sp. zn. [spisová značka]) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]) a i nález Ústavního soud ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], ve kterém Ústavní soud uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do [datum] (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z [datum] ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

13. Žalobkyně soudu nepředložila žádné příjmy ani výdaje žalovaného, které měla k dispozici před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému, soud má tedy za to, že příjmy a výdaje žalovaného tak zkoumány nebyly, žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného. Přičemž absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného nezabývala. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

14. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

15. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], žalovaný do současné doby uhradil [částka], proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobkyní v rámci předžalobní výzvy poskytnuta lhůta k plnění (7 dní ode dne předžalobní výzvy ze dne [datum]), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem [datum], je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. od [datum] do zaplacení, nikoli od data dřívějšího, jak požadovala žalobkyně.

16. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka [částka] s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky [částka], tj. jen 87,13 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka], odměnou advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 3 x [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 3 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif (účinný od [datum]), za výše specifikované úkony po [částka] a 21 % daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Tyto náklady pak představují částku [částka] a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 74,26 %, tj. [částka] (od úspěchu žalobkyně 87,13 % odečten úspěch žalovaného 12,87 %). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.