10 C 401/2023

Odůvodnění

1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] na Městském úřadě v Strachowicích v Polsku, u manželky se jednalo o manželství druhé, u manžela o manželství prvé. Za manželstvím se účastníkům narodily dne [datum] dvě děti, a to dcera [Anonymizováno] [Anonymizováno] a syn[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Manželka uvedla, že problémy v manželství se začaly projevovat po svatbě, kdy manžel manželku slovně i fyzicky napadal, v roce 2016 se odstěhovali do ČR. Manžel opakovaně manželku pod vlivem alkoholu vulgárně i fyzicky napadal, ponižoval ji, vyhrožoval ji zabitím a manželka měla z něho strach. Na konci roku 2023 byl manžel ze společného bydliště PČR vykázán a zdejším soudem mu byla uložena povinnost zákazu kontaktu s manželkou [právnická osoba]. Manželství považuje manželka pouze za formální vztah a nelze očekávat jeho obnovení.

2. Manžel se k návrhu nevyjádřil. K jednání dne [datum] se manžel bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

3. V rámci přípravy jednání s ohledem na skutečnost, že manželé jsou státními příslušníky Polské republiky, dospěl soud k závěru, že v daném případě je třeba aplikovat hmotné právo polské s odkazem na ustanovení článku 27 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních (č. 42/1989 Sb. m. s.) a mezinárodní pravomoc českých soudů (procesní právo) je dovozována na základě ustanovení článku 27 odst. 4 této smlouvy („Pravomoc k řízení o rozvodu je dána soudu té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště; má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc k řízení soudům obou smluvních stran“).

4. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Matričním úřadem ve [Anonymizováno] v [Anonymizováno] (oddací list). Za manželství se narodily dne [datum] děti – dcera [Anonymizováno] [Anonymizováno] a syn [Anonymizováno] [Anonymizováno]. O péči a výživě nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud vydal předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, kdy byla manželovi uložena povinnost zdržet se setkávání, obtěžování, sledování a navazování jakéhokoli kontaktu s manželkou a nezletilými dětmi, a to v době od [datum] do [datum], neboť bylo osvědčeno, že se manžel dopustil a dopouští jednání, kterým závažným způsobem ohrožuje zdraví, život a svobodu manželky a nezletilých dětí.

5. Z účastnické výpovědi manželky bylo zjištěno, že problémy v manželství se vyhrotily poté, kdy manžel začal ve větší míře užívat drogy a alkohol, byl agresivní, bylo to asi po roce, co přijeli do Čech za prací v roce 2016. Manžel byl agresivní, vyhrožoval manželce, z jeho strany docházelo k psychickým i fyzickým útokům vůči manželce. Vše vyvrcholilo v roce 2023, kdy se manžel vrátil z Afriky, kde byl za prací, manželce vyhrožoval, že jí zabije [právnická osoba] půjdou do dětského domova. Proto se manželka do společného bydliště už nevrátila a ke zdejšímu soudu podala návrh na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. S manželem nejsou v žádném kontaktu více jak 2,5 roku. Společnou domácnost ukončili ještě předtím, než odjel za prací do Afriky, kde byl 2 roky. Manželka má z manžela obavy, bojí se ho. Zájem na zachování manželství nemá. Děti o rozvodu vědí, v současné době s manželem v žádném kontaktu nejsou, bojí se ho.

6. Podle Hlavy IV čl. 56 § 1 Zákona o rodině a opatrovnictví ze dne [datum] (Kodeks rodzinny i opiekuńczy) pokud mezi manžely došlo k úplnému a trvalému rozkladu soužití, může každý z manželů požádat o to, aby soud manželství rozvedl. Podle § 2 téhož ustanovení i přes úplný a trvalý rozklad soužití není rozvod přípustný, pokud v jeho důsledku by měly utrpět nezletilé děti manželů, nebo pokud by z jiných důvodů bylo rozhodnutí o rozvodu v rozporu s pravidly společenského soužití. Podle § 3 téhož ustanovení není rozvod rovněž přípustný, pokud o něj žádá manžel, který zavinil rozklad soužití, pokud druhý manžel nevyjádří souhlas s rozvodem, nebo když odmítnutí vyjádření jeho souhlasu s rozvodem je za daných okolností v rozporu s pravidly společenského soužití.

7. Podle Hlavy IV čl. 57 § 1 Zákona o rodině a opatrovnictví ze dne [datum] (Kodeks rodzinny i opiekuńczy) při rozhodnutí o rozvodu soud také rozhodne o tom, zda a který z manželů nese vinu na rozkladu soužití.

8. V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky tohoto řízení jsou již delší dobu hluboce rozvráceny a rozvrat manželství nese známky trvalosti, o čemž svědčí ukončení vedení společné domácnosti před více jak 2,5 lety a postoj manželky, která v manželství již dále setrvávat nehodlá, a to zejména z obavy a strachu, neboť ze strany manžela docházelo k psychickému i fyzickému napadání, což bylo také osvědčeno v rámci vydání předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím. Soud proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků, přičemž za příčiny rozvratu manželství považoval zejména agresivní chování manžela vůči manželce, což vedlo k tomu, že se manželka manžela bojí a dále již v nefunkčním manželství setrvávat nehodlá. Rozvod nebude ani v nezájmu vůči nezletilým dětem, neboť tyto v kontaktu s otcem nejsou a ani být nechtějí.

9. S ohledem na výše uvedené soud návrhu manželky vyhověl a podle ustanovení shora citovaného polského Zákona o rodině a opatrovnictví manželství účastníků rozvedl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.