Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, tj. co do částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, tj. kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % a nákladů řízení. Tvrdil, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] Úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, konkrétně tak, že zájemce o poskytnutí úvěru vyplní požadované údaje, poté probíhá automatizovaný schvalovací proces. Po schválení se žadateli na internetových stránkách či v aplikaci objeví text smlouvy a na jeho telefonní číslo [tel. číslo] zaslán sms kód. Tento následně žadatel zadá na webové stránce nebo v aplikaci, čímž uzavře smlouvu. Smlouva je odeslána na e-mailovou adresu ze žádosti, v případě žalovaného na [e-mail]. Při uzavírání smlouvy byla totožnost žalovaného i vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce vždy zkoumá, zda má žadatel úvěry u dalších společností a zda tyto splácí prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Prověřuje i registr SOLUS a Centrální evidenci exekucí v případě, že zjistí, že žadatel nějaké předchozí závazky má. Žalobce posuzuje příjmovou a výdajovou stránku žadatelů, bere v úvahu věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka ve výši [částka], žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru [částka], úvěr byl sjednán na 24 měsíců. [adresa] 000 Kč zaslal žalobce na účet žalovaného dne [datum]. Dále byl sjednán poplatek za expres výplatu [částka] a poplatek za bezpečnou splátku [částka]. Částka byla úročena tak, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši [částka], v rámci první a deváté až dvacáté splátky se úrok nevynáší. Při zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině, jednotlivé předpisy vyplývají ze splátkového kalendáře. Žalovaný se s plněním úvěru dostal do prodlení, za trvání smlouvy uhradil celkem částku [částka]. Žalovanému byla v souladu se smlouvou účtována i smluvní pokuta ve výši celkem [částka] a účelně vynaložené náklady [částka]. Žalobce zaslal žalovanému výzvu před zesplatněním dne [datum] a ke dni [datum] úvěr zesplatnil. O zesplatnění informoval žalovaného dopisem, za nějž mu naúčtoval [částka]. Za bezpečnou splátku žalovanému vyúčtoval celkem [částka] ([částka] měsíčně). Do dne podání žaloby žalovaný dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvu žalobci nezaplatil.
2. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne [datum], přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v centrální evidenci obyvatel.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř., nevyjádřil, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovaným a žalobcem má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], úrok z úvěru byl sjednán ve v rozmezí 61,36 % až 83,04 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 24 měsíčních splátkách. Dále byl sjednán poplatek za doplňkovou službu – Expres výplata ve výši [částka] (jednorázově) a poplatek za Bezpečnou splátku ve výši [částka] měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky věřitele. Podle těchto podmínek se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem, a to ve výši dle splátkového kalendáře a dále byl povinen zaplatit celý úvěr na požádání věřitele, v případě, že by se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek anebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.
5. Potvrzením o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] žalobce potvrdil, že provedl před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne [datum] ověření bonity klienta – specifikace úvěru číslo [hodnota] – spotřebitelský úvěr ve výši [částka] (počet dětí 0, výše příjmu [částka], splátky jiným společnostem [částka]). K výzvě soudu doplnil žalobce i úvěrovou zprávu.
6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě byla z účtu žalobce zaslána částka [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol].
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a hradil/nehradil, s tím, že dluh na jistině z úvěrové smlouvy (výše úvěru činila [částka]) ke dni [datum], kdy byl úvěr zesplatněn, činil [částka], poplatky činily celkem částku [částka] a smluvní pokuta částku [částka].
8. Výzvou ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z půjčky Kamali č. [hodnota], vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy, a to ve výši [částka] do 14 dnů od sepsání výzvy.
9. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] vyplývající z úvěrové smlouvy č. [hodnota], a to nejpozději do [datum].
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
19. Žalobce předložil soudu pouze úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací a výpočet dle Metodiky posouzení úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a ověření bonity žalovaného (karta klienta), ale žádné listiny prokazující, že by žalobce provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, nepředložil. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne [datum] sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015 ze dne [datum], sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne [datum], č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Ohledně smluv uzavíraných po [datum] se právní vztah mezi účastníky smlouvy řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 [právnická osoba] žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka], rozsudek sp. zn. [spisová značka]) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do [datum] (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
20. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil a soud tak uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud přihlíží k neplatnosti i bez návrhu, jelikož důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
21. Žalobce poskytl žalovanému na základě shora uvedeného v rámci spotřebitelského úvěru částku [částka], žalovaný do současné doby dle sdělení žalobce uhradil na spotřebitelský úvěr č. [hodnota] částku [částka], proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do [datum] (viz. dopis ze dne [datum]), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem [datum], a je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. povinen hradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od [datum] do zaplacení.
22. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně. Předmětem sporu byla částka [částka] s příslušenstvím, úspěch měl žalobce jen co do částky [částka], tj. jen 27,53 %, proto soud za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.