Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 18 000 Kč od 3.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 7 200 Kč od 3.10.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 798 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 27 756 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz uzavřela dne 30.5.2023 se žalovanou smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč, kterou téhož dne žalované převedla na její bankovní účet č. [č. účtu]. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně ji o úhradu opakovaně upomínala. Dne 29.9.2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 2.10.2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 25 200 Kč, která sestává z jistiny ve výši 18 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 200 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 3.10.2023 do 22.2.2024 v kapitalizované výši 2 556 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena.
2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny vhozením do domovní schránky dne 25.9.2024).
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], žádostí o spotřebitelský úvěr, všeobecnými obchodními podmínkami a potvrzeními o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 30.5.2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl sjednán úvěrový limit 20 000 Kč, přičemž byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.Dopisem ze dne 29.9.2023 žalobkyně žalované sdělila, že k datu 29.9.2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 49 151 Kč a současně ji vyzvala k její úhradě ve lhůtě 3 dnů.Předžalobní upomínkou ze dne 22.2.2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 50 910,17 Kč nejpozději do 29.6.2023.
4. Dle výpisu z běžného účtu žalované č. [č. účtu]:- v únoru 2023 činil počáteční zůstatek na účtu plus 8 013,85 Kč a konečný zůstatek plus 136,29 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly příspěvek od úřadu práce 16 128 Kč, příchozí platby 9 500 Kč,- v lednu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu plus 122,24 Kč a konečný zůstatek 8 013,45 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly příspěvek od úřadu práce 16 128 Kč, příchozí platby 16 500 Kč,- v březnu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 136,29 Kč a konečný zůstatek 83 729,69 Kč, přičemž příjmy v tomto období představovaly příspěvek od úřadu práce 16 128 Kč, příchozí platby 159 300 Kč, převod 6 000 Kč od [právnická osoba].
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výpisy z účtu žalované výpisy z účtu žalované, ze kterých vyplynulo, že zůstatky na tomto účtu se v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru pohybovaly v hodnotách od 100 Kč do 83 000 Kč. Nelze však odhlédnout od toho, že žalovaná jako stálý příjem měla pouze příspěvek od úřadu práce a ostatní platby přicházející na účet byly od třetích osob bez důvodu jejich připsání. Soud má za to, že žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalované, když z výpisů z účtu nejsou zřejmé např. výdaje na bydlení. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 18 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 30 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 388 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 658,50 Kč, ze kterých 30 % představuje částku 798 Kč. (výrok III.)