Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 636 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 6 636 Kč od 8.3.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhal po žalované zaplacení částky 19 277,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 21 960,73 Kč od 8.3.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 682,85 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 26 913,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 7.3.2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl vyplacen ve prospěch žalované v souladu s ujednáním smluvních stran. Úroky měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 1 298 Kč, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.9.2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované dne 20.9.2024 první upomínku, a protože žalovaná své závazky neuhradila, zaslala jí dne 5.10.2024 druhou upomínku. I přes zaslání těchto upomínek nebylo ze strany žalované reagováno zaplacením a žalobkyně proto dne 21.2.2025 přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně uvedla, že na jistinu pohledávky nebylo žalovanou nic uhrazeno. Žalobkyně požaduje zaplacení zesplatnění jistiny ve výši 25 913,88 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 682,85 Kč a úhradu částky 1 000 Kč představující náklady na upomínkování. K úhradě dlužné částky ze strany žalované nedošlo ani poté, co žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, jakou částku a kdy žalovaná na splátky úvěru uhradila, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalované uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně uvedla, že pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované si od žalované vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z bankovního účtu na jméno žalované a doklad o příjmech – výplatní páska. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalované splácet podle dalších podkladů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z obchodního rejstříku, výpisu z databáze neplatných dokladů a z výpisu z registru SOLUS. V doplňujícím podání žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila 18 splátek ve výši 1 298 Kč, přičemž pouze částka 4 086,12 byla započtena na jistinu úvěru.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
5. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou č. [hodnota] ze dne 7.3.2023 mezi společností [Jméno žalobkyně]. a žalovanou, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částka 24 000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [č. účtu] a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15.2.2029 a zápůjční úroková sazba je 23,81 % p. m. Žalovaná se tak zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši 26 592 Kč, na základě této smlouvy se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částkou spotřebitelského úvěru ve výši 56 592 Kč. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání této smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny s tím, že výše každé jednotlivé splátky úroku činí 786 Kč. S poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Dále bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a právo na úroky z prodlení. Žalobkyně se zavázala, že před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení žalované splatným, zašle žalované první písemnou upomínku, která je zpoplatněna částkou 500 Kč a v případě, že nebude dlužná částka uhrazena, zašle žalobkyně žalované druhou písemnou upomínku, která je zpoplatněna rovněž částkou 500 Kč. Pokud nedojde ze strany žalované ani po dvou upomínkách k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru.
6. Ze zprávy internetového bankovnictví [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 8.3.2023 byla z účtu žalobkyně č. [č. účtu] na účet žalované č. [č. účtu] poukázána částka 24 000 Kč.
7. Listinou ze dne 20.9.2024 byla žalované zaslána upomínka č. [hodnota] a listinou ze dne 5.10.2024 byla žalované zaslána upomínka č. [hodnota], a to z důvodu prodlení s úhradou splátek.
8. Listinou ze dne 21.2.2025 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo dne 21.2.2025 ke zesplatnění poskytnutého úvěru. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 096,73 Kč, a to ve lhůtě do 7.3.2025.
9. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaná uhradila řádně 18 splátek po 1 298 Kč, přičemž žalovaná částka 25 913,88 Kč odpovídá zbývající neuhrazené jistině úvěru.
10. Žalobkyně ke svému tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované předložila výpis z databáze neplatných dokladů, výpis lustrace centrální evidence exekucí, výstup insolvenčního rejstříku, výsledek lustrace v registraci SOLUS a dále výplatní pásky žalované za období měsíců listopad 2022 až leden 2023 a výpisy z běžného účtu žalované za měsíce listopad 2022 až leden 2023. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru je listina označená jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ve které jsou označeny náklady žalované na bydlení: 0 Kč, pravidelné finanční závazky: 20 690 Kč, sázky: 0 Kč, jednorázové závazky (mikroúvěry): ano, finanční zůstatek spotřebitele 7 980 Kč, přičemž jednorázové finanční závazky činí 13 000 kč (Flexi Fin) a 2 500 Kč ([právnická osoba]).
11. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.
14. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 6 636 Kč je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši 30 000 Kč, který se s úrokem z úvěru zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
21. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou. Žalobkyně přes poučení soudu a výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, v doplňujícím podání sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována toliko na základě údajů sdělených žalovanou, popřípadě lustrací z veřejně dostupných databází. K posouzení úvěruschopnosti předložila pouze tři výplatní pásky žalované a tři výpisy z běžného účtu žalované a dále kopii občanského průkazu žalované. Z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda pracovní poměr sjednaný v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byl uzavřen na dobu určitou či na dobu neurčitou a zda zejména v době, kdy měla žalovaná žalobkyni úvěr splatit, by její pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze proto uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.
22. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
23. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 30 000 Kč, a protože žalovaná na tento úvěr zaplatil 18 splátek po 1 298 Kč, tedy zaplatila 23 364 Kč, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila částku 6 636 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 6 636 Kč, když ve zbývající části, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 277,88 Kč s příslušenstvím i návrh na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, jako nedůvodný zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)