11 C 157/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 11 620,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 26.10.2024 byla distančním způsobem na adrese [Anonymizováno].cz uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 13 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové schránky [Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalované celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným mající příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace sdělila žalobkyni žalovaná. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu katastrálního rejstříku a interního registru historie klienta. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a to konkrétně do databází společnosti CNCB, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenční rejstříku do centrální evidence exekucí, když vycházela z informací získaných od dlužníka. Žalovaná správnost identifikačních údajů žalobkyni potvrdila ve smlouvě, která byla s žalovanou uzavřena elektronicky. Úvěr byl vyplacen takto: dne 26.10.2024 v částce 3 200 Kč a v částce 1 800 Kč, prostřednictvím bankovního převodu v celkové částce 5 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že při sjednávání smlouvy nezvolila žalovaná žádnou z dalších volitelných služeb. Žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila celkem 53,63 Kč a má tak nesplacenou pohledávku ve výši 11 472,98 Kč sestávající z jistiny ve výši 4 999,81 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,33 Kč, smluvní úrok ve výši 6 373,84 Kč. Žalovanou zaplacená částka byla v souladu s ujednáním smlouvy započítávána nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu e-mailem ze dne 25.2.2025 a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 26.2.2025. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 999,81 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,33 Kč, smluvní úrok 6 373,84 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 4 999,81 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně uhrazení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradila.

2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalovaného uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně pouze odkázala na skutečnosti uvedené v žalobním návrhu s tím, že u žalované zjišťovala čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy s tím, že žalobkyní byla výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, kterou žalobkyně posoudila, že umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřenou dne 26.10.2024 mezi společností [Jméno žalobkyně]. a žalovanou, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 13 100 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit poplatek ze sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky s datem doby platnosti kreditního rámce 19.4.2026, když úroková sazba byla dohodnuta ve výši 1,066 % denně, RPSN byla sjednána ve výši 1990,42 %. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou všeobecné obchodní podmínky.6. Podle článku 6 odst. 4 všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020 ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné splátky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.7. Listinou ze dne 25.2.2025 vypověděla žalobkyně žalované smlouvu s okamžitou platností z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti, celková dlužná částka činila 12 250,24 Kč, vč. všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě uvedeného dluhu.8. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně bylo prokázáno, že dne 26.10.2024 byla na účet žalované poukázána částka 3 200 Kč a částka 1 800 Kč s variabilním symbolem [VS].9. Dopisem ze dne 19.6.2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 12 250,24 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26.10.2024, a to ve lhůtě do 3 dnů.10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 4 946,37 Kč je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr v celkové výši 5 000 Kč, s tím, že konec doby platnosti kreditního rámce, jež byl sjednán ve výši 13 100 Kč, byl dohodnut na 19.4.2026. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.24. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně pouze dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně po poučení soudu a po výzvě k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, doplnila nad rámec tvrzení uvedených v žalobě pouze to, že byla ověřena výše měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč z výpisu z účtu, jinak žádné další důkazy neoznačila ani nepředložila. Z tvrzení žalobkyně uvedeným v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda žalovaná měla v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a v době jejího trvání pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou a zda zejména v době, kdy měla žalovaná žalobkyni úvěr splatit, by její pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 5 000 Kč, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 4 946,37 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 53,63 Kč. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 5 946,37 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci, kdy žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)28. Výrokem IV. soud žalobkyni uložil doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 200 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., neboť v daném případě nebyl vydán platební rozkaz, s nímž je spojováno vyměření soudního poplatku dle položky 2 písm. a).29. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.