Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 7 000 Kč od 24.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 689 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 600 Kč od 24.10.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 13 689 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz uzavřela dne 20.6.2023 se žalovaným smlouvu o úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to bankovním převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], když žalovaný čerpal 9 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovaném poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobkyně ho o úhradu opakovaně upomínala. Dne 20.10.2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 23.10.2023 a vyzván k jeho úhradě. K výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 12 600 Kč, která sestává z jistiny ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 600 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 24.10.2023 do 22.2.2024 v kapitalizované výši 1 089 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.
2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 28.3.2025 – vyvěšením na úřední desce soudu. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], žádostí o spotřebitelský úvěr a Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 20.6.2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.
4. Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že dne 20.6.2023 byla na účet žalovaného čerpána částka 7 000 Kč a dne 19.7.2023 částka 2 000 Kč.
5. Dopisem ze dne 20.10.2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že k datu 20.10.2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 26 858 Kč.
6. Předžalobní upomínkou ze dne 22.2.2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze částečný výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplynulo, že příjem žalovaném v březnu 2023 činil 27 087 Kč, v dubnu 2023 částku 27 479 Kč a v květnu 2023 částku 23 204 Kč, což koresponduje i s předloženými výplatními páskami za uvedené období. Žalovaný současně s žádostí o spotřebitelský úvěr uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem u společnosti [právnická osoba]. činí 25 923 Kč a jeho měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalovaného, když z částečného výpisu z účtu žalovaného je zřejmý pouze měsíční příjem za shora uvedené období, avšak nejsou zřejmé žádné výdaje. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 7 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovanému byla poskytnuta částka 9 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch v rozsahu 51 %, přičemž po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 1 %. Soud tak považoval úspěch žalobkyně pouze jako nepatrný, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)