Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

11 C 162/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 13. 11. 2024Č. j.: 11 C 162/2024-66Samosoudkyně: Mgr. Monika NečasováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 2. 2025Předmět řízení: o zaplacení 14 533,20 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2024:11.C.162.2024.66
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 974,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 13 974,23 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,71 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.4.2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 14 533,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 13 974,23 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 12 036,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 229,71 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 558,97 Kč představující smluvní pokutu. V odůvodnění uvedla, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně (společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČ [IČO]), byla uzavřena dne 21.7.2022 smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně příslušenství ve výši 12 888 Kč. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21.9.2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná do doby splatnosti uhradila pouze částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 21.9.2023 řádně v plné výši uhrazena, žalovaná se od 22.9.2023 dostala do prodlení a věřiteli vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Ke dni 6.12.2023, kdy byla pohledávka postoupena, činila pohledávka částku 35 707,41 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 13 974,23 Kč, smluvní úrok 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 817 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 928,83 Kč, inkasní poplatek 2 507,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 346,74 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 558,97 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně doplnila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje.3. Usnesením ze dne 16.9.2024, č.j. 11 C 162/2024-58 soud řízení k návrhu žalobkyně částečně zastavil co do částky 12 595,25 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 12 036,28 Kč a smluvní pokutu ve výši 558,97 Kč. Nadále se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení pohledávky ve výši ve výši 13 974,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 13 974,23 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,71 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] uzavřenou dne 21.7.2022 mezi společností [právnická osoba].., jako věřitelem a žalovanou jako klientem, Žádostí o úvěr a Formulářem vzal soud za prokázané, že touto se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč dne 21.7.2022 v hotovosti. Žalovaná se pak zavázala splatit úvěr ve 14. pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč a dále věřiteli zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč. Převzetí částky žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě.7. Výzvou ze dne 9.4.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.8. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právní předchůdkyní žalobkyně žalované dne 5.2.2024.9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:13. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované, když sdělila, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1.12.2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5.3.2020 ve věci vedené pod sp. zn. C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele „před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský statut jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů“ (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn „i před sebou samotným“ a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.15. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované dne 21.7.2022 částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila pouze 2 000 Kč, když v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by dlužnou částku uhradila či zanikla jinak. Soud tedy považoval nárok žalobkyně v rozsahu částky 13 974,23 Kč důvodným, včetně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 229,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. od 7.12.2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a na nákladech řízení přiznal žalobkyni částku 2 070,50 Kč. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 x 100 Kč paušální náhrady dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř).17. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací