Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 335,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 28 335,99 Kč od 1.4.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 255,80 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Pardubicích doplatek soudního poplatku ve výši 283 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, a to na účet č. [účet], variabilní symbol [VS].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 28 335,99 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to zasláním na účet č. [č. účtu] dne 29.11.2024 s variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 31.3.2025. Předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, seznámila se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, vyplnila registrační formulář, kde uvedla osobní údaje, vč. telefonního čísla a emailové adresy, žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, po přijetí platby s variabilním symbolem označujícím číslo smlouvy byla smlouva o úvěru uzavřena. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky nevrátila do data splatnosti. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni předchůdkyní žalobkyně postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.
4. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 29.11.2024 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou uvedenou smlouvu dne 29.11.2024 na částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala k její úhradě do 12 měsíců od poskytnutí finančních prostředků, úroková sazba byla dohodnuta 112 % ročně, RPSN činí 191,80 %, výše splátky 2 840,09 Kč měsíčně, přičemž celková výše úvěru činí 34 081,08 Kč.
5. Zprávou Raiffeisen bank a.s. bylo prokázáno, že na účet žalované č. [č. účtu] byla dne 29.11.2024 připsána částka 20 000 Kč.
6. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 20.5.2025, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň jí bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvána k úhradě.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalovaného, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována původním věřitelem lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila schopnost úvěr splácet. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení.
12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaná částku 20 000 Kč obdržela, ale dosud nevrátila, ač k tomu byla povinna a žalobkyní byla k vrácení vyzvána. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 20 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena (výrok I.). Pokud však jde o kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 335,99 Kč i zákonný úrok z prodlení musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). (výrok II.).
13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (co do 71 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 42 %. Náklady žalobkyně byly přitom představovány soudním poplatkem v částce 1 573 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 990 Kč, ze kterých 42 % činí 1 255,80 Kč. (výrok III.)
14. Výrokem IV. soud žalobkyni uložil doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 283 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., neboť v daném případě nebyl vydán platební rozkaz, s nímž je spojováno vyměření soudního poplatku dle položky 2 písm. a).
15. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.