Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 14 500 Kč od 15.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 6 519 Kč od 15.10.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 158 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 21 019 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč, a to zasláním na účet č. [č. účtu] dne 14.9.2023 s variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 14.10.2023 ve výši 21 019 Kč sestávající z úvěru 14 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 089,96 Kč a úroku ve výši 429,04 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 14 500 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla zaslána ani žádná dílčí platba.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno]. uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 20.10.2023 na částku 14 500 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho účet, úroková sazba byla dohodnuta 36 % ročně, což činí úrok 429,04 Kč, poplatek za sjednání úvěru 6 089,96 Kč při jednorázovém splacení v celkové výši 21 019 Kč.
5. Potvrzením o provedené platbě ze dne 14.9.2023 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla na účet žalovaného č. [č. účtu] připsána částka 14 500 Kč od společnosti [Anonymizováno]. pod variabilním symbolem [var. symbol].
6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 17.11.2024, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalované, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována původním věřitelem lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil schopnost úvěr splácet. Současně úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji při zachování rezervy 10 %, jež odpovídá životnímu minimu. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení.
12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 14 500 Kč obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byla povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 14 500 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 6 089,96 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 429,04 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 14 500 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 15 % ročně z částky 14 500 Kč od 15.10.2023 až do zaplacení. Co do částky 6 519 Kč a 15 % úroku z prodlení z této částky, musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měla ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 3 047,50 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 051 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkonu po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění), dále 3 paušální náhrady po 150 Kč a 21 % DPH. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 69 % a neúspěch 31 %, bylo možno přiznat pouze 38 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 1 158 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.
14. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.