11 C 314/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 41 736,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 1.9.2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] ([Anonymizováno]) smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 996 Kč spolu s úrokem ve výši 13,4 % p.a., měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 75 Kč a dalšími sjednanými poplatky. Banka svou povinnost splnila a úvěr žalované poskytla. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, porušila tak smluvní podmínky a Banka v souladu s nimi úvěr dne 22.11.2024 zesplatnila. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do bankovních i nebankovních registrů, kontrolou veřejných databází, přičemž nebyla zjištěna žádá skutečnost bránící poskytnutí úvěru. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 3 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 40 562,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 198,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 257,86 Kč a dlužných poplatků 1 174 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.3.2025 uzavřené mezi společností [Anonymizováno] a [právnická osoba]. a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.4.2025 uzavřené mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní. Společnost [právnická osoba]. nabyla pohledávku za žalovanou dle smlouvy o fúzi sloužením společností [právnická osoba]. se společností [právnická osoba]. ze dne 14.9.2021.

2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalovaného uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla posuzována dle informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do přístupných databází. Současně uvedla, že žalobkyně na předmětný úvěr uhradila splátky v celkové výši 8 933,21 Kč.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Soud měl prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], rámcovou smlouvou o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 1.9.2022, návrhem na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 1.9.2022, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, že mezi [právnická osoba]. a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěru ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 996 Kč spolu s úrokem 13,4 % p.a., RPSN ve výši 14,24 %, měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet 75 Kč. Dle čl. 8 písm. c) smlouvy pokud nastane případ porušení, je banka s přihlédnutím k jeho závažnosti a ostatním okolnostem podle vlastní úvahy oprávněna mimo jiné prohlásit dosud nesplacenou půjčku nebo její část za splatnou.6. Výpisem z účtu žalované u [právnická osoba]. bylo prokázáno, že dne 1.9.2022 žalovaná čerpala půjčku ve výši 50 000 Kč s variabilním symbolem [var. symbol].7. Listinou ze dne 22.11.2024 společnost [právnická osoba]. jako právní nástupce [právnická osoba].) prohlásila z důvodu porušení povinností žalobkyně spočívající v neplnění peněžitého dluhu řádně a včas dluh žalované za okamžitě splatný, když k uvedenému dni činil 49 192,90 Kč.8. Předžalobní výzvou ze dne 9.5.2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 58 950,84 Kč a současně ji upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Oznámeními o postoupení pohledávky byla žalovaná informována o postoupení pohledávky [právnická osoba]. na společnost [Anonymizováno] a následně na žalobkyni.10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 41 066,79 Kč je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.24. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně pouze dle přístupných bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně po poučení soudu a po výzvě k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, doplnila nad rámec tvrzení uvedených v žalobě pouze to, že žalovaná uhradila celkovou částku 8 933,21 Kč, jinak žádné další důkazy neoznačila ani nepředložila. Z tvrzení žalobkyně uvedeným v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda žalovaná měla v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a v době jejího trvání pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou a zda zejména v době, kdy měla žalovaná žalobkyni úvěr splatit, by její pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 50 000 Kč, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila částku 41 066,79 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 8 933,21 Kč. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 41 066,79 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci, kdy žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, a proto soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 670 Kč, 2,5 x odměna po 2 780 Kč (příprava a převzetí, podání návrhu, jednoduchá výzva), 3x paušální náhrada po 450 Kč a 21 % DPH. Náklady řízení činí 11 713 Kč. (výrok III.)28. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.